Zpráva o Clarkově vesmíru 
A.C.Clarke - Zpráva o třetí planetě. Přeložil a předmluvu napsal 
Z.Volný. Vydala Práce L982 v edici Kamarád, 130 500 výt.,váz. 30 Kčs

     Konečně má angličtiny neznalý našinec možnost nahlédnout trochu 
hlouběji do dílny bezesporu světového autora sci-fi. Po sbírce 
"Oceánem hvězd", "Měsíčním prachu," "Vesmírné odyssee 2001" a"Raj-
ských fontánách," přichází jedenadvacet povídek, z nichž tři čtvr-
tiny vyšly již dříve v novinách a časopisech. Jenže teprve v téhle 
knížce můžeme vystopovat kořeny úspěchu druhého nejoblíbenějšího 
autora sci-fi všech dob. To není jen perfektně zvládnuté řemeslo 
spisovatele, ani pouhá technická anticipace a erudice - je to sám 
Clarkův vesmír a jeho hrdinové. Pravda, ještě jim neustále nadouvá 
zadní kapsu peněženka s dolary, ale jsou to již občané tohoto ves-
míru - nikoliv prázdného a mrtvého, ale naopak až podivuhodně 
živoucího /plasmatickými amébami přímo v jaderném kotli Slunce 
počínaje, přes nestvůrné medůzy vodíkové atmosféry Jupitera až po 
abiotickou mimogalaktickou civilizaci, která považuje nestálé 
chomáčky bílkovin za historický omyl, který je třeba napravit./ 
Mezi tímto více, či méně nebezpečným zvěřincem nejrůznější inteli-
gentnční úrovně, osvětlováni častými výbuchy nov a supernov, si na 
svůj chléb vezdejší vydělávají úplně obyčejní lidé, kteří dokážou 
řídit mezihvězdný koráb se stejně otráveným obličejem jako ten
/                                                            /
ranní tramvaják našich pracovních dní. Tito lidé chytračí, kšeftují, 
jsou nafoukaní nebo naopak bázliví, ale - a teď pozor - nikdy malo-
věrní. Překousnou havárii rakety i atomovou válku stejně jako roz-
pad Země s Měsícem dohromady. Jsou jich miliardy a přes nejrůznější 
potíže, chyby a rozpory bojují jediný grandiózní boj s vesmírem, 
boj, který dostali do kolébky už kdesi v pralese před miliony let. 
Neboť jinou válku Clarke neuznává - a v tom je zásadový. Nesnáší 
ani slepou víru křesťanskou, či lamaistickou, ani zlaté tele 
počítačové inteligence. A na nejrychlejší po zuby ozbrojený kosmický 
křižník můžeme dělat dlouhý nos spolu s jediným nápaditým maníkem 
ve skafandru. A snad právě tohle potřebuje stresovaný, uhoněný 
obyvatel konce dvacátého století víc, než všechny technické vyná-
lezy dohromady.

     Poznámku ne okraj si zaslouží snad ještě výběr povídek. Pana 
Hercula Keatinga s jeho orchidejí rádi uvítáme přes výraznou návaz-
nost na Wellsův vzor - už pro tu nádherně úsměvnou atmosféru, zato 
levitátor dr. Elwina z povídky "Kruté nebe" je až příliš podobný 
objevu z "Povídání o síle odpudivé" od F. R. Stoctona, aniž by 
Clarke dosáhl zvýšení úrovně v něčem jiném než v tom, že ručně 
utahovaný šroub nahradila "hučící elektronika" a evropské skály 
sám Mount Everest. /Viz. Stráž u mrtvého, MF 1969, str. 93-112/. 
Těžko soudit takového autora, jako je A. C. Clarke, ale překlada-
teli s rozhledem v žánru by se podobná věc stát neměla.

     Každopádně však za "Zprávu o třetí planetě" díky. Je to pro 
většinu české produkce sci-fi, která se poslední dobou zdárně 
vyhýbá povídkám jediného nápadu /a technickým zvláště/, světlý 
příklad toho, že klasická storry středního proudu má v naší přízni 
i knihovně své místo.
                                         Vladimír Mátl
                                         KZG Praha



                            - 9 -





                                               51/83 FV SSM