přepážky jako nějaký oživlá skříňka s přihrádkami.
     Náhle vykřikl, zajásal a ozvěna se odrazila od jedné přepážky 
na druhou. Ohlušillo ho to. Zavřel oči a sevřel pěsti. Znovu vykřikl 
a kochal se hukotem zvuků, svým hlasem rozmnoženým sousedními příčka-
mi, blizoučkým, tvrdým a neuvěřitelně mocným.

+
     Druhý den to už děti ve škole věděly, ještě dřív než přišel. 
Šly mu naproti ke vchodu, usmívaly se a dávaly si štulce. "Je to 
pravda, že vaši koupili ten nový model General Electronics 1972?" 
zeptal se Earl Peters.
     "Ano, je to pravda," odpověděl Mike. V srdci měl jakousi dřív 
nepoznanou klidnou jistotu.
     "Přijďte mě navštívit," dodal co nejlhostejněji. "Ukážu vám ho.
     Šel dál a viděl jejich závistivé obličeje.
     "Tak co, Miku, jaké to je?" zeptala se paní Cummingsová, když 
po vyučování odcházel ze třídy.
     Stydlivě, ale pln radosti se zastavil u katedry. "Je to príma," 
přiznal.
     "Přispívá váš otec na naty?"
     "Ano."
     "A máte povolení ke vstupu do školního krytu?"
     S radostí jí ukázal modrou známku na zápěstí. "Poslal šek za 
všechno na městskou radu. Řekl: Když už jsem dospěl až sem pak mo-
hu klidně pokračoval až do konce. "
     "A teď máte všechno jako ostatní." Stará paní se usmála. "Jsem 
tomu ráda. Teď jste propáci, i když tento výraz neexistuje. Jste 
zkrátka jako všichni ostatní."
     Druhý den informaty hlásaly novinu. První zprávu o nových 
sovětských pronikavých částicích.
     Bob Foster se zarazil uprostřed obýváku s páskem se zprávami 
v rukou, hubený obličej mu zrudl vzteky a zoufalstvím. "Panebože! 
To je ale podraz!" Jeho hlas, pln zděšení a zuřivosti, nabýval na 
síle. "Zrovna jsme to koupili a teď tohle! Jen se podívej!" Hodil 
pásek ženě. "Vidíš? Já jsem ti to říkal!"
     “Viděla jsem to." rozčila se Ruth. "Zřejmě si myslíš, že 
svět nemá na práci nic jinýho než myslet na tebe. Zbraně se neustá-
le zdokonalují. Bobe. Minulý týden to byly kontaminační vločky na 
obilí. Tenhle týden to jsou pronikavé částice. Nesmíš si představo-
vat, že se kolo pokroku přestane otáčet jen proto, že ty jsi koneč-
ně ustoupil a koupil kryt."
     Pustili se do sebe. "Co budem sakra dělat," zeptal se Bob už xx
klidněji.
     Ruth se rychle vrátila do kuchyně. "Prý budou vyrábět adaptéry."
     "Adaptéry! Cotím myslíš?"
     "Aby lidi nemuseli kupovat nové kryty. Dávali ve video reklamu. 
Dají na trh jakousi kovovou mřížku, jakmile k tomu dá vláda souhlas. 
Položí se na zem nad krytem a zachytí pronikavé částice. Vytváří 
clonu takže částice explodují na povrchu a do krytu už neproniknou.
     "Za kolik?"
     "Cenu ještě neoznámili."
     Mike Foster seděl na bobku na divanu a poslouchal. Novinku se 
dozvěděl už ve škole. Zrovna dělali zkoušku z rozeznávání ovoce, 
prohlíželi si planě rostoucí bobule ve vitríně, aby se naučili roz-
lišovat jedlé od jedovatých, když zvonek svolával ke srazu školy. 
Ředitel jim přečetl komuniké o pronikavých částicích a dxal jim zá-
kladní kurs první pomoci u nového, nedávno vyvinutého druhu xxtyfu.
     Rodiče dál diskutovali. "Budeme to potřebovat," řekla Ruth 
uvážlivě. "Jinak bude úplně jedno, zda kryt máme nebo ne. Jejich 
pronikavé částice jsou vyvinuty speciálně na to, aby pronikaly po-
vrchem a šly za teplen... Jakmile Rusové zahájí výrobu..."
     "My ji budeme mít," řekl Bob Foster. "Pořídím si protičástico-
vou mřížku a všechno, co ještě přijde. Koupím všechno, co se objeví 
na trhu. A kupovat už nepřestanu!"
                            - 19 -
                                                61 /83  FV SSM