|
Hlas volajícího na poušti /1/
ČÁRY MÁRY FUK
Odpusťte,že se vám tady do toho montuju, ale nemohu jinak:
vaše povídky by si zasloužily rotačku místo cyklostylu, nebýt
rozmanitých nešvarů. A na ty bych vás rád upozornil.
Tomu nejběžnějšímu říkám Čáry máry fuk. V povídce tohoto typu
autor tahá čtenáře za nohu pomocí nějaká záhady a v posledním
odstavci vytáhne překvapující řešení z klobouku. Příklady: Petr -
Vzorek bez ceny/Sci-fi 1/‚ Kolafa - Ustup mi ze slunce, Rampas -
Probuzení /Sci-fi 4/. V Petrově povídce víme, jak to dopadne od
chvíle, kdy prodavač upozorňuje, že Margot nesmí parfém ukápnout.
Zde je ono vytažení z klobouku dvojnásob neobratné, neboť John
/i čtenář/ se ho dozví z Margotina deníku. Řešení povídky nesmí
být nikdy takto odbyto - v deníku, dopise, magnetofonovém záznamu!
Podobně i v Kolafově povídce je nám od začátku jasné, že planeta
svým způsobem žije. Je sice hezké, že planeta v posledním řádku
vybídne kosmonauty, aby "ustoupili ze slunce," jenže neměl by to
být vlastně začátek povídky? Skutečná záhada totiž začíná teprve
teď. Ptáme se: jaká bude mentalita této podivné bytosti? Jaké naváže
s kosmonauty vztahy? Je možno dosáhnout domluvy tak odlišných intelek-
tuálních systémů? Odpovědi na tyto otázky nám zůstal autor dlužen,
už proto, že je nepoložil. Čeká, že se spokojíme s roztomilým králíčkem
vytaženým z klobouku. Lépe se to nepodařilo ani Rampasovi v Probuzení,
navzdory tomu, že je to kultivovaně napsaná povídka. Čteme a čteme,
o Arentovi a Princezně, o zápasu se lvem, abychom se na poslední
řádce dověděli, že je to všechno narkotický sen. Čáry máry fuk,
máme žasnout v radostném vytržení. I v tomto případě by skutečný
příběh mohl začít na poslední řádce: může droga vytvořit paralelní
svět s vnitřní kontinuitou? Jaké by to mělo filozofické, ale i dra-
matické následky? To je úkol, na který si autor netroufl. Nešvarnost
principu Čáry máry fuk lépe vyložím ve srovnání s dobrou povídkou
Karbusického - Výlet/Sci-fi 2/ v příštím Hlasu volajícího na poušti.
O.Neff, nadále UFO
- 3 -
45/83 FV SSM
|