|
Hlas volajícího na poušti /2/
PERO V ROLI RÝČE
Byla to zásada neboštíka Bohumila Mathesia: když uvedeme
motiv na scénu, zarazili jsme rýč do země. To nestačí. Zeminu je
třeba obrátit, a ještě a ještě jednou, dokud to jde. Výborně tuto
metodu realizoval Jiří Karbusický v povídce Výlet /Sci-fi 2/.
xJde o expedici na planetu s anomální kontinuitou času. Když věc
zjednoduším, situace vypadá takto: mateřská loď KONDOR se ztratí,
členové expedice sedí v modulu a vypravěč zjišťuje, že se stal
obětí anomálie, neboť v modulu už sedí on sám. Kdyby Karbusický
postupoval podle metody Čáry máry fuk / viz. Hlas 1. /, povídku
by tady ukončil. Jenže on nevědomky postupoval podle Mathesiovy
metody. Rozehrává drama: posádky modulu chce "dvojníka" zapudit,
nakonec na něho střílí. Nešťastník si zachrání život. Jenže k modulu
přijíždějí další "dvojníci" jeho samého. I oni se střetávají s posád-
kou a postupně hynou. Hrdina se ocitá v mravním dilematu, neboť
je v pokušení sám napadnout svého "dvojníka", čímž by se dostal
na mravní úroveň egoistů v modulu. Rozhoduje se umřít, aby zachránil
svou lidskou tvář. I to by byl dobrý konec povídky, byla by to
zdařilá pointa. Jenže Karbusický šel ještě dál. Objevuje se KONDOR
- s kompletní posádkou na palubě - takže teď i muži v modulu jsou
vlastně "dvojníky"x! Jak se s tím expedice vyrovná, nechává Karbu-
sický otevřené. To, není na závadu. Motivu časové smyčky bylo už
dostatečně využito.
Vraťme se k Petrovu Vzorku bez ceny, stavěné metodou Čáry máry
fuk. Kdyby postupoval metodou rýče, motiv narkotické vůně by uvedl
hned na začátku a nárůst narkotických požadavků Margot by sledoval
v konfliktu s manželem, který /teď improvizuju/ by chtěl svoji ženu
zachránit. Ten slon by ovšem musel být také aktérem povídky! Kdyby
se Petr nebál akce, vše by se odehrávalo před očima čtenáře a nebylo
by třeba vysvětlovat pomocí deníčku.
UFO
- 4 -
46/83 FV SSM
|