9.

elektřiny. Kdybys viděl, jak se mi,po paži kutálí míč, a ne-
měl ponětí o elektřině, považoval bys mě za kouzelníka. " Zasmál 
se. „Právě než jsi přišel, telefonoval mi z laboratoře starý Ron-
nie - znáš ho přece, kdysi měl v klubu přednášku, Řekl jsem mu, 
že právě zkoušíme nový optický jev, a on mi nabídl sto liber za 
objektivy, kterých používáme."
Dohodli jsme se, že příští víkend pojedeme znovu do Freye. Dojemně jsem 
jsem věřil v Boulterovu schopnost odhadnout situaci. Kdybych tehdy 
byl méně věřil, měl bych teď méně šedivých vlasů. Celý týden mi ta 
záležitost nešla z mysli. Řekl bych, že se Aves boulterii pořádně 
zmocnili nás obou.

Tentokrát jsme začali pracovat pouze s magnetofonem. Provedli jsme 
několik zkoušek, přičemž přístroj byl chráněn tou podivně vypa-
dající klecí, a potom Boulter umístil mikrofon do podivně  pro-
hýbaného parabolického reflektoru stojícího na trojnožce. Vůbec 
nevím, proč tohle všechno dělal, zřejmě však uhádne vždycky pod-
vědomě ten nejlepší přístup k řešení základních problémů. Sledo-
val jsem indikátor zvuku a Boulter pomalu zaměřoval mikrofon 
na travou zarostlé základy. Dokonce si dal práci a cejchoval 
stojan mikrofonu, takže přesně věděl, kam zaměřuje. Při prvním 
přejetí jsme neuspěli a Boulter odešel a potom  rozmístil v ur-
čených vzdálenostech od trojnožky očíslované kolíky. Přesným 
zaměřováním tak mohl dosáhnot ještě lepšího rozsahu. Vysvětlil 
mi, že se snaží zachytit zvuk ve výšce čtyř stop nad zemí, což 
nejspíš odpovídá průměrné výšce kanárů. Potom znovu začal pohy-
bovat mikrofonem. Řekl: „Pořád si nejsem jist, jestli dostáváme 
opravdové nebo domnělé obrazy. Tohle by nám na to alespoň mohlo 
dát odpověď."
Právě, když jsem se ho hodlal zeptat, jak si může být jist, zda 
ti kanáři vůbec něco vysílají, pohnul se indikátor zvuku. Ucho-
pil jsem Boultera za paži a on pohlédl dolů. Mikrofon mířil 
k nejvyšší zdi, zrovna k té, na které jsme viděli nejvíc stínů.