— Je to velkolepé, řekl. — Jet se kouknout na konec světa! Rabi, mu-
síme si promluvit s naším cestovním agentem.
Nick hluboko zatáhnul apodal cigaretu Jane. Byl sám se sebou spoko-
jen. Jeho vyprávění zachovalo dojem. Rudé slunce, krab . . . .
Výlet přišel dráž, než měsíc v Japonsku, ale stál za ty peníze. 
On a Jane byli první z okruhu. Bylo to velmi důležité. Paula se na 
něj dívala s nadšením. Nick věděl, že ho teď vidí v jiném světle. 
Je možné, že se v úterý sejdou v motelu. Minulý měsíc odmítla, ale 
teď je to jiné. Cinthie se držela za ruku se Stanem. Henri a Mike 
se posadili u Janiných nohou. Do místnosti vešel dvanáctiletý syn 
Mikeho a Rabi. Řekl:
— Právě hlásili zprávy. Radioaktivní mutovaní prvoci se při úniku 
ze státní výzkumné stanice dostali do Michiganského jezera. Jsou 
nakaženy virem zhoubného bujení tkání. V sedmi státech je nutno až 
do zvláštního oznámení převařovat vodu.
Mike se zachmuřil a řekl:
— Máš už dávno spát, Timme.
chlapec odešel. Ozval se zvonek. Rabi odešla otevřít a vrátila se 
s Eddyn a Fren.
Paula řekla:
— Nick a Jane se byli kouknout na konec světa. Právě nám o tom vy-
právěli.
— Jakže, řekl Eddy, — také, ve středu večer.
Nick klesl na duchu. Jane sevřela rty a tiše se zeptala Cinthie, 
proč Fren nosí pořád takové křiklavé šaty. Rabi se zeptala:
— Viděli jste to celé, i kraba, i to ostatní?
— Kraba? řekl Eddy - jakého kraba? Neviděli jsme žádného kraba.
— No jasně, umřel dřív, — řekla Paula. — Když tam byli Nick a Jane.
— Dávno jste tam byli? zeptal se Nicka Eddy.
V neděli. Byli jsme první, to se musí nechat.
— Pěkné je to, co?.řekl Eddy. Jen trochu pochmurné. Jak se posled-
ní hora potápí do moře ...
— My jsme viděli něco úplně jiného, řekla Jane. Mike se zeptal:
— A jak to probíhalo u vás?
Eddy objal zezadu Cinthii:
— Posedili nás do bedýnky s přístroji a ...
To už známe, řekla Paula. – Co jste viděli?
— Konec světa, odpověděl Eddy. — Vše pohlfuje voda. Slunce a Měsíc 
byly na nebi současně.
— My jsme Měsíc neviděli, poznamenala Jane. Vůbec tam nebyl.
— Byl na jedné straně oblohy.a Slunce na druhé, pokračoval Eddy. 
Měsíc byl blíže než obyčejně. Měl legrační barvu, skoto bronzovou. 
A všude oceán. Jenom v jednom místě kousek země — hora. Řekli nám, 
že je to vrchol Everestu. Představte si to, plavat v lodičce u vrcho-
lu Everestu. Asi tak deset stop vyčníval. A voda stále přibývá. Výš, 
výš, výš. A nad vrcholem — žbluňk! A nezůstal ani kousek země.
— Jaké podivné, — pravila Jane. — Také jsme viděli oceán, ale byl 
břeh a písek a pomalu lezoucí krab a Slunce — viděli jste rudé Slun-
ce?
— Bylo světle zelené, řekla Fren.
— Mluvíte o konci světa? — zeptal se Tom. On a Harriet stáli u dve-
ří a svlékali si pláště. Vpustil je nejspíš Mikův syn.