vteřin, to už zneuznaný P uctivě zavíral dveře, se tam opět 
svalil a zavřel oči.

                        +++ +++ +++

   "Hergot, to zase bude noc," zahekal pan Novák a skulil se 
z postele. Úplněk mu usnadnil míření, a tak jeho zemědělská 
bota čestně splnila svůj úkol. Ukončila Alíkovo vytí a podvraťák 
urychleně vyhledal úkryt ve své boudě.
  "Bestie chlupatý," zafuněl pan Novák. "To prej sou nejlepší 
přátelé člověka."
   Přikryl se štráfkovanou duchnou a konečně usnul.









       BOHUSLAV VOREL: JAK JSEM ZAČAL PSÁT SCI-FI 

   Usmál se. Byl uznávaným autorem v oboru a to ho k tomuto 
úsměvu opravňovalo. Kostnatou rukou si promnul hustou bradku a 
pokrčil rameny.
   "Tedy dobrá. Povím vám, jak jsem začal psát sci-fi, ale 
uvěříte mi?"
   Teď se usmál zase redaktor a jeho zrak padl na kazetu magne-
tofonu. Zbývalo dost pásky na dobu, kterou mu vymezil. Přisunul 
mikrofon a ležérně prohodil: "Pokusím se. Začněte, prosím."
   Prsty jeho pravice prohrábly sešedlý vlas, zvolna se nadechl 
a začal: "Jistě jste už četl nebo slyšel o mých 
literárních začátcích. Jisté úspěchy jsem měl v poezii i v 
psychologické próze a byl jsem označován za talent, ale zřejmě 
jsem neměl dost vůle a trpělivosti., abych se prosadil v těchto 
oborech."
   "A tak jste přesedlal na sci—fi?" vpadl mu do řeči redaktor 
ve snaze neodvádět rozhovor od tématu. Obával se, že by podobné 
výlevy duše čtenáře příliš nezajímaly.
   Neznatelně zavrtěl hlavou.
   "Ne tak hrr, redaktore," pravil posléze, "taková odpověď by 
se asi vašim čtenářim příliš nelíbila. Ostatně, říkal jste, že se 
dokonale vyznáte v mé bibliografii. Potom snad takováto otázka 
nebyla namístě."
   "Máte pravdu, "přitakal redaktor, "zapomněl jsem, že před 
vaším prvním sci-fi románem byla skoro sedmiletá odmlka. Má to 
snad nějakou souvislost?"
   Zvedl se ze židle a pomalu kráčel k oknu. Redaktor vypnul magne-
tofon a mlčky na něho zíral. Poodhrnul záclonu a zasněně vyhlížel 
do ulice. Cítil dunění projíždějících tramvají, nepravidelné 
kvílení motorů aut, přerývající se hovor lidí, které tak důvěrně 
znal ze svých románů. Avšak nikoliv z těch, které se před tímto 
rozhovorem nabifloval redaktor. Otočil se a vrátil ke stolu. 
Motorek magnetofonu se opět rozběhl.
   "Rozhodl jsem se, že prorazím nějakým originálním románem. Chtěl 
jsem napsat psychologickou sondu života dnešní mládeže s mírným 
všeobecněkritickým podtextem. Pracoval jsem na něm téměř čtyři 
roky, neustále trhal stránky a psal nové, ale stále to nebylo ono. 
Někdy jsem toho měl až po krk."
   Redaktor zpozorněl.

                            - 7 -