"Myslet si otom můžu cokoliv..." Viktor se na chvíli odml-
čel. Potom pokračoval : "Především je důležité uvědomit si 
dva extrémy  v názorech na tento problém. První skupina li-
dí všechny zprávy zavrhuje jako podvod. Popřípadě věří ‚ že 
věda jednou UFO odhalí jako zcela přirozený jev. Veškerá 
vyprávění o UFONECH tato skupina odsunuje do říše fantasie. 
Druhou skupinu tvoří nadšenci, kteří věří bez výhrad komu-
koliv a cokoliv. Veřejné mínění je toleruje, protože je tu 
ošidná otázka: Co kdyby? A tak oni zatím vysílají zprávy, 
budují přistávací plochy, hledají v naší minulosti stopy 
po mimozemských návštěvách a podobně."
"Co si myslíš ty?"
"Někde jsem slyšel, že pravda leží vždy mezi dvěma extrémy. 
Já se tím řídím. Utvořil jsem si svůj vlastní názor a mys-
lím, že ne nejhorší."
"Povídej!"
"Jsem přesvědčen, že v otázce neznámých létajících objektů 
panuje mnoho lží."
"To je všechno?"
"Ne. Ale uprostřed zpráv, které slouží jen ke zvýšení popu-
larity "svědků", existují i zprávy pravdivé."
"Uveď příklad:"
"To právě nejde. Nikdo nedokáže s určitodstí říci, co je 
smyšlenka a co pravda."
"Takže ty chceš tvrdit, že mimozemšťané využívají naší de-
zorientace k tomu, aby nás mohli občas navštěvovat? Přitom 
nikdo z toho obrovského množství zpráv nedokáže určit, 
jak ve skutečnosti vypadají?"
"Ne, nerozumíš mi!"
"Tak jak to je?"
V Alešově hlase se objevilo něco hlubšího, než je pouhý zá-
jem.
"Jsem přesvědčen, že dezorientace je všeobecná."
"I oni?"
"Ano."
"Objasni to!"
"Prosím. Tak si představ tuto situaci :Mimozemšťané existu-
jí. Na Zemi nelétají, protože na ní mají spolehlivé infor-(mátory)