|
květinové záhony, parčíková náměstí, parky, květinové záhony,
les, les, les, les, les, les, les, les, les, nová civilizace,
doba čistého ovzduší, čistého blankytu, čisté, zdravé vody,
NIČÍM NEZNEČIŠTĚNÉ ATMOSFÉRY. Průměrný věk člověka – 110 let.
Každý člověk vlastní SVOJI ZELEŇ, svůj vlastní rozlehlý a ba-
revný životní prostor, naplněný vůněmi a sluncem.
les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, les,
les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, les,
les, les, les, les, les, les, les, les, les,cles, les, les,
les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, les,
les, les, dům, les, les, les, les, les, les, les, les, les,
les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, dům, les,
les, pastvina, les, les, les, les, les, les, les, les, les,
les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, les,
les, ÚSTAV PRO OCHRANU LESA, les, les, les, les, les, les,
les, les, les, les, ÚSTAV PRO OCHRANU ČLOVĚKA, les, les, les,
les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, les, les.
Pokračování příště ...
Rudolf S o u č e k – jeden z věrných členů klubu, tichý,
skromný, nenápadný, avšak pravidelný a aktivní účastník schů-
zek SFK.Jeho povídky byly pro nás překvapením a doufáme, že
se jeho tvorba bude na stránkách Věstníku vyskytovat častěji.
Rudolf Souček SAMA V POUŠTI
Slunce se již sklánělo k západu a vysílalo poslední pa-
prsky na vyprahlou poušť.Vítr si přestal pohrávat s pískem a
stíny převisů se postupně prodlužovaly.
Tehdy se vynořilo za dunou auto. Osobní auto. Jelo co to dalo.
Není ani divu. V tenhle čas málokdo cestoval touhle pouští a
kdo mohl, přespal v nejbližší vesnici. Není totiž nic příjem-
néhostrávit noc v táto poušti a v autě. Mnoha lidem to sice
nevadí, ale je pohodlnější přespat v nějakém místním hostinci
ve vesnici.
Auto už ujelo notný kus cesty po prašné silnici. Muž, kte-
rý ho řídil, se právě díval na rozloženou mapu, ležící vedle
něho na sedadle. "Krucinál", řekl, když zjistil, že do nejbliž-
ší vesnice je to téměř půl druhého sta kilometrů a tím pádem
|