-  2  -

a nikdy nezíská nesmrtelnost. Aby nezahynul společně s vesmí-
rem, musel se oprostit hmoty. Musel se stát čistým extraktem 
rozumu nezávislým na hmotě. Jen tak mohl projít koncem svého 
vesmíru a nezměněn poznat i následující.
     Začal se tedy věnovat výzkumu možností oprostit se hmoty. 
Jenže objevil se nový problém. Dávno přestal být nevelkým izo-
lovaným systémem, ale stal se celoplanetárním mozkem, který po-
krýval celé kontinenty i dna moří. A samozřejmě na takový obrov-
ský komplex působí mnohem více projevy počasí,dmutí moří a tek-
tonická činnost.
     Jako první se Systém rozhodl likvidovat Měsíc, který jako 
nejbližší vesmírné těleso měl na Zemi největší vliv.
     Očekával sice při této akci jisté nepříznivé jevy, ale je-
jich četnost a mohutnost ho nepříjemně překvapila. Zvláště Sys-
tém obtěžovaly časté pády meteoritů až na povrch Země, které mu-
sely sice nevyhnutelně zasáhnout některou z jeho částí, když 
dopadly na pevninu, ale naštěstí zasáhly jen bezvýznamná místa. 
Nejvíce se Systém obával o své energetické zdroje. Z tohoto dů-
vodu se musel na nějakou dobu věnovat vývoji protimeteorické 
ochrany.
     Poté pokračoval ve svém vývoji, ale napřed své energetické 
zdroje ukryl v hlubinách oceánů a armády robotů postavily okolo 
nejdůležitějších zařízení gigantické kryty.
     Pozoroval vesmír a stále víc a víc se toužil zbavit své ne-
mohoucí materiální schránky. Ale ještě nesměl být konec problémů 
s rodnou planetou. Po jedné mohutné bouři, která zaplavila ob-
rovské oblasti pevniny, rozhodl se Systém pro radikální zákrok. 
Rozhodl se jednou provždy zlikvidovat počasí za Zemi. Pomalu, 
ale jiště zhasínal sluneční oheň. Zakrátko se Mars proměnil v le-
dovou poušť, od které neměl nikdy daleko, Zemi spoutaly ocelo-
vá pouta kilometry tlustého ledu za bouří, které země od svého 
zrození snad neprožila. Kapalná voda zmizela ze Země a objevila 
se na Venuši, která zakrátko získala takovou teplotu, že zažila 
i první sněhové bouře za celou dobu své existence. Na Zemi zů-
stala kapalná voda jen v okolí termonukleárních reaktorů ukry-
tých v hlubinách moří.
     Systém se dál věnoval osvobození vědomí od hmoty. Na celé 
Zemi vládl přímo božský klid. Po čase přestaly i divoké větrné 
smršti, které bičovaly zamrzlé oceány a rovníkové pralesy po-
hřbené pod sněhovými spoustami Jediný pohyb na planetě obsta-
rávaly myšlenky, pohybující se pod ledem i sněhem rychlostí 
světla.
     Tehdy se stala nehoda. Tou dobou i téměř nesmrtelný Systém 
pocítil, že je starý. Nebyl starý v tom smyslu, že by jeho myš-
lení ztrácelo rychlost nebo jasnost, či že by měl pocit únavy 
ze statisícileté existence a práce bez odpočinku. Jen jeho sys-
témy, kterým nevěnoval tolik pozornosti se mu začaly vymykat 
kontrole.