- 12 -
     Dabrimu toto pravidlo zcela vypadlo z hlavy. Požá-
dal jednoho z robotů-asistentů o uklidňující tabletu.
     „Mrrrhaaharrr,“ odpověděl robot.
     „To jsou první noty vynikající osmé symfonie „Kypě-
ní prostoru“ v podání marťanského orchestru “Nyní vás 
ohlušíme,“ nechápavě si pomyslel Dabri. Ale pak si řekl, 
že robot jednoduše špatně funguje. Když ale druhý asistent 
vysvětlil, že útočník Ocelová hruď vnikl do pokutového 
území a srazil levého obránce Ubijunamístě, zmocnil se 
míče a chtěl vstřelit branku, ale v ten okamžik ho pravý 
obránce praštil do hlavy, pochopil Dabri, že se stalo ně-
co hrozného.
     Náhle se přihodilo něco takového, co bylo předtím 
viděno jen ve vědeckofantastických filmech. Odpadl kou-
sek vnější kopule, jež kryla město, a dírou se lil déšť.
     Dabriho zchvátila hrůza. Byl tři sta metrů od do-
mova. V panice vyskočil z vychladlého heliobusu a utíkal 
po ulici. Vytápěný oblek ho chránil před deštem. Vždyť 
tento atmosférický jev znal dokonce i. on — světec vědy — 
jenom z knih. Domů se Dabri vrátil do poslední nitky pro-
močený. Když zpozoroval, že se jeho kůže pokryla vyrážkou, 
udělalo se mu špatně. Mrazilo ho a časem začínal blouznit.
     Havárie byla velmi rychle odstraněna, přeste Dabri 
ještě několik dní nevycházel z domu. Nechtěl nikoho vi-
dět a odmítal s kýmkoli hovořit. Zatímco se uzdravoval, 
studoval rýmu. Teprve nyní se cítil v kůži svých předků, 
přestože chápal, že jeho nemoc není zdaleka tak hrozná 
jako rýma. Zavolal robota s příkazem:
     „Břines mové maderiály o rýbě.“
                                    /Přeložil Zdeněk Dvořák/






373/84