- 7 -


diapozitivy, pobavit, zabavit, nabídnout zabití jednoho ve-
čera, nabídnout seberealizaci, vyžití, ....... a podchytit stov-
ky, stovky nových členů, Věříte! Nevěříte?

                                       Miroslav Nejedlý



     Před několika lety se kterási komise Svazu spisovatelů za-
bývala následující otázkou: je-li věda oblastí lidské činnosti, 
která ve svých výsledcích často zpochybňuje sebe samu, platí to-
též o literatuře science fiction? Nevzpomínám si už, k jakému 
závěru tenkrát tato komise došla, ani sám si odpovědí na tuto 
otázku nejsem jist, avšak co ve science fiction zcela jistě 
popírá sebe sama, je už samotný název tohoto literárního žánru.
     V podstatě celý poválečný vývoj SF lze charakterizovat jako 
sice pozvolný, ale nepopiratelný odklon od "science" a stále 
silnější tíhnutí k "fiction". Dokonce se zdá, že publikum se ří-
dí zásadou "čím méně vědy, tím lepší literatura" a odpovídajícím 
způsobem utrácí také své peníze.
     Jaké jsou důvody tohoto "zpsychologizování" poválečné fan-
tastiky? Anály SF uvádějí především šok z hirošimské bomby a 
s ním spojený definitivní zánik naivně verneovského okouzlení 
technickými zázraky. V době studené války se jako typ vědce moh-
la v knížkách SF uplatnit pouze varianta "šílený vynálezce s roz-
cuchanými vlasy", kterého šlo navíc docela snadno okopírovat od 
některé z vážených postav veřejného života.
     Druhý důvod, na který se ale někdy trochu zapomíná, je pak 
prostě ten, že normální autor technickým problémům budoucnosti, 
onichž by teoreticky mohl psát, jednoduše nerozumí. Nelze mu to 
mít za zlé: poslední člověk, který věděl, co se odehrává v jeho 
játrech a zároveň proč ptáci létají, a který ještě k tomu uměl 
namalovat geniání obraz, byl Leonardo da Vinci; vědci následujících