týdnů, měsíců a jeden patrně z budoucího roku. Mnoho osob bylo hodně po-
tlučených a mělo modřiny pod očima. Pět přítomných mělo na sobě skafand-
ry. Jenže místo aby hned vystoupili poklopem a opravili závadu, začali 
se mezi sebou hádat, přít a hašteřit. Šlo o to, kdo komu nabil a kdy. Si-
tuace se ještě víc zkomplikovala tím, že se již začali objevovat dopoled-
ní a odpolední. Obával jsem se, že když to takhle půjde dál, rozdrolí se 
na minutové a vteřinové. A dále většina přítomných lhala, až se hory ze-
lenaly, takže dodnes opravdu nevím, koho jsem bil já a kdo zase bil mne, 
když se to všechno odehrávalo mezi čtvrtečním, pátečním a středečním, ji-
miž jsem postupně byl. Mám dojem, že jsem pátečního obelhal, když jsem se 
mu vydával za nedělního, ale zato jsem byl ztlučen jednou navíc, i když 
to podle kalendářního počtu nevycházelo. Nechci se však raději vracet k 
těm neradostným vzpomínkám, protože člověk, který po celý týden nedělal 
nic jiného, než že sám sebe bil, nemá velkou chuť, aby o tom přemítal."
     V odpoledním zasedání zaujal příspěvek inspektora mimozemských osad 
Rotanova. Hovořil o čtvrté hvězdné expedici civilizace Renitů. Jejich ko-
ráby využívaly cestu v čase při návratu na rodnou planetu z dalekých ex-
pedic. Vyhledali pustou planetu a pomocí výboje času se vrátili necelý 
měsíc po startu ke hvězdám. Čtvrtá expedice musela na zpáteční cestě při-
stát pro nedostatek paliva na planetě Rjeana. Zdejší rostliny však zavi-
nily katastrofu. Biopole planety kontaminovalo s výbojem času. Místní 
flora byla rozmetána do několika časových rovin a dvacetičlenná posádka 
se bez technických prostředků již nikdy nevrátila domů.
     Druhý, závěrečný, den konference byl věnován sociálním problémům 
chrononautiky a pokusům o její komerční využití. Účastníci byli sezná-
meni s protokoly z vyšetřování činnosti společnosti "Tempus — cestování 
v čase". Náš spolupracovník vybral ukázku z tohoto dokumentu svědčícím 
o jedné kapitole historie cestování v čase.
     "Populární zpěvák a idol Lulu Gold se svým, řekněme, velmi dobrým 
a intimním přítelem, bývalým tanečníkem Jo Longem, se vydali na krátkou 
weekendovou cestu do starověku. Z reklamních důvodů ovšem. Smíšená kon-
trolní komise Tempusu a příslušných vládních úřadů usoudila, že příčin-
ný řetězec utrpí méně, budou-li Lulu a Jo rozdávat své božské dary někde 
poblíž novostavby Akropole, než hýří-li jimi např. v televizi.
     ... jenže potom vylezly z Lulu a z chlapce Jo závažnější věci. 
Vzhledem k neplánovanému mezipřistání při další cestě se totiž nedostali 
na Akropol, ale (patrně) do východního Středomoří, kde přistáli v roce 
2015 před Kristem u jakéhosi města tak nešťastně, že FS 602 nezůstal vi-
set nad zemí, jak bylo konstruktéry zaručováno, ale dosedl na zem. I za 
těchto okolností bylo sice možné startovat, avšak účinek mezopole, přes-
něji řečeno přímá proměna hmoty v energii musela na blízké okolí zapůso-
bit asi jako výbuch atomové bomby střední ráže. Což oba cestovatelé na-
štěstí věděli.
     Božský Lulu nakonec přece jen přesvědčil komisi, že se oba poctivě 
snažili všemi způsoby, zejména alegorickým tancem, přimět jakéhosi děd-
ka, zabaleného do prostěradla, aby na nějakou dobu zmizel za nejbližší 
kopečky.

                  Přišli pak dva andělé do Sodomy a Lot seděl v bráně 
                  Sodomské. Kteréžto když zřel, vstav, šel jim v cestu 
                  a sklonil se tváří až k zemi.
                  (První kniha Mojžíšova, kapitola 19.)

     Dědek v prostěradle byl patrně duševně chorý nebo senilní, nebo 
obojí. Stále se jenom klaněl a něco mumlal podivným jazykem, v němž chla-
pec Jo rozpoznal němčinu. Ani se nehnul z místa, ačkoli jej Lulu dřel