Před jeho očima začalo oblečení Dubrova splaskávat, doslova připomínalo fot-
balový míč, ze kterého uniká vzduch.
     Do minuty leželo vedle batohu jako beztvará prázdná hromádka. Svítilna 
vrhala na písku ostré stíny. Rotanovovi připadalo, že ztrácí rozum. Vrhl se 
k šatům a uchopil je, jako kdyby chtěl cosi polapit. Potom opatrně pustil 
bundu, jakoby byla skleněná. Obrátil kalhoty naruby a prohlédl si prázdné bo-
ty, jakoby tam chtěl nalézt beze stopy zmizelého Dubrova. Celá zpáteční cesta 
Rotanovovi splynula do nekončícího zástupu šlehajících větví a listí. Když 
konečně doběhl do osady, viselo na něm oblečení v cárech a na rozšlehané kůži 
vystupovaly kapky krve. Nyní musí projít kompletním cyklem dezinfekce a pro-
fylaxe ... Kam tak spěchal? Jeho ruce držely batoh. Ještě než utekl, mecha-
nicky do něj vložil Dubrovovy šaty. Vlastním očím už víc nevěřil a jenom 
chladný rozum mu nyní pomáhal zachovat si soudnost. Všechno, co viděl, mohlo 
být pouze halucinací způsobenou jedovatými výpary třeskušek ... Nohy ho samy 
donesly k domku, ve kterém žil Dubrov. V odpoveď na zvonek automat otevřel 
dveře předsíně. Obvykle to znamenalo, že je nájemník doma ...
     Dubrov ležel v posteli. Když uviděl Rotanova, rychlým pohybem vyskočil 
na nohy. Tak vstává člověk, který ještě nestačil usnout a sotva před minutou 
si do postele lehl. Tak vstává člověk, který je zvyklý pravidelné očekávat 
nebezpečí. Aniž skrýval ironii a škodolibost, prohlížel si pozorně na prahu 
stojícího Rotanova.
     "Proč sem tak neočekávaně vtrhla opice?"
     "Nic se vám nestalo?"
     "Jak vidíte. A co se mi mělo přihodit?"
     Rotaaov se už vzpamatoval.
     "Proč jste před hodinou odešel z osady?"
     "Máte halucinace, inspektore. V období květu koulí se to stává."
     "Možná, že budete tvrdit, že tohle není vaše oblečení?" Rotanov vyhodil 
z batohu na podlahu v houští sebrané hadry. Dubrov vstal a otevřel skříň. Na 
ramínkách zde v přísném pořádku viselo obvyklé pracovní oblečení kolonistů. 
Rotanov nemohl určit, jestli je všechno na svém místě, ale to nic neměnilo. 
Historie se začala obracet v jakousi podivnou frašku.

                                    /Období mlh, část I.: Bílé zvony Renitů/