ochromili a zmrazili, znehybněli všechny přítomné, že prý se pohyblivost opět 
dostavila, vrátila, až po několika minutách. Je to zvláštní, ale není to vy-
loučené, věda dnes zná celou řadu zvuků, buď pod prahem slyšení (infrazvuky, 
tzv. subsonické vlnění) anebo nad prahem slyšení (ultrazvuk), které působí 
velice nepříznivé na lidský organismus a dokonce dovedou i taková kouzla, ja-
ko rozbít skleničku stojící na klavíru anebo pobořit silnou zeď. Snad tedy 
M´teolinové znali tajemství, které je známo netopýrům a rybám, jak vydávat 
takové zvuky a jak jimi napadat lidský organismus. A ještě jednu odbornost 
měli. Dovedli chodit po skalách tak, jako by se do nich bořili. I tady jsou 
očití bílí svědkové a i oni si nedovedou vynachválit obratnost M´teolinů, 
kteří jakoby se bořili blátem a ne jakoby chodili tvrdou skálou. No ovšem, 
chtělo to velice dlouhý cvik, a určitě pořádný fortel.
     No, a teď se můžeme vrátit ke šlépějím s novou a velice pěknou domněnkou. 
Což, jestli tento trik indiánských šamanů byl znám před dlouhými desítkami 
tisíců let u nás. Vývoj lidstva ukazuje přece mnoho takových podivných ana-
logií. Já pochopitelně nemyslím, že by se nějaký čaroděj našich lovců mamutů 
opravdu propadal do skály. Chraň bůh! Ale spíše si svůj trik předem pečlivě 
připravil. Do vyhlédnutého balvanu vytesal zbrusu novou šlépěj a pak ji před 
zraky okouzleného a žasnoucího obecenstva jakoby vytiskl bosou nohou.
     Tolik tedy o šlépějích.