|
složitá obsluha letecké základny, kterou reakce přístrojů na
neviditelný obraz vracejícího se bombardéru v setmělém řídícím
sále uvedly do pohybu, začala fungovat.
Ze skladu pliva se vyplazila na plošinu zdánlivě nekonečná
hadice, a když dospěla a k bombardéru, začala se podobat hmyzu
ještě víc, jak v odpověď na elektronické impulsy zvedla hlavu,
pak vyšplhala vzhůru po tyčícím se boku letounu a slepě hledala
přívod, který by vedl do prázdných palivových nádrží. Nepatrný
přijímač odpověděl na signál právě tak drobné vysílačky; příklop
odskočil a ústí hadice zapadlo na místo. Daleko v palivovém skladu
byl zaznamenán kontakt; naskočily pumpy a dlohá hadice se napřími-
la, jak jí pulsoval letecký benzín. Pumpy snížily hladinu v nádr-
žích; a mnoho mil dál zahájily činnost jiné pumpy a hnaly svou
náplň čekajícím potrubím, ožily mechanismy rafinerie a zatímco
vpíjely surovou naftu, vypouštěly ven vysokooktanový benzín. O půl
kontinentu dál načerpala studna další surovou naftu z hlubin vrtu
a vychrlila ji do prázdnícího se tanku.
Benzinová hadice, protože byla základem všeho, představovala
nejprostší mechanismus mezi vybavením Palivové centrály. Nádrže
se naplnily, ústí se stáhlo, příkop zaklapl na místo, hadice se
svinula zpět do svého hnízda, objevily se další složité motory.
Mazadlová hadice postupovala od motoru k motoru, podněcoval je,
aby vypustily řídký černý spálený olej a nahrazovala ho zelnavě
zlatými mazadly, čerstvými a vazkými. Přes plošinu přijel mechanic-
ký mazací přístroj, neuvěřitelná chobotnice na kolečkách, aby
upjal svá chapadla na množství nástavců, které vyžadovaly jeho
obsluhu.
Z druhé strany plošiny se daly v pomalém průvodu do pohybu
automatické nakládací mechanismy se svým neocenitelným břemenem.
I to byly složité a jemné mechanismy, které si našly cestu
k boku bombardéru a s nekonečnou péčí, řízeny citlivými mechanismy,
spustily jemně vzácné bomby do lůžka. Jeden trpělivě čekal na
druhý, protože byly zajištěny a seřízeny proti možnosti srážky.
I ony, jako poslové z Palivové centrály, uvedly do pohybu řetězo-
vou reakci; podzemní stanice na velkou vzdálenost rozdělovaly
náhradu pneumatickými trubicemi, která se táhly na celé míle
pod povrchem země jako obrovské žížalí chodbičky.
Velké motory vychladly, větrná korouhvička na špičce letištní
věže se lehce pootočily. Hodiny v temném řídícím sále ukazovaly
3.58.
Trochu prachu skrytě proniklo puklinami kolem oken; venku se kou-
sek betonu, rozpuklý a uvolněný větrem, odlomil a upadl k zemi.
Na míle daleko řada stromů, spálených explozí a uschlých, v křeh-
ké, mrtvé urputnosti odmítala i jen slabě se sklonit před větrem,
který se do nich opíral.
Přesně ve 4.15 elektrický impuls z řídícího sálu, vyslaný v
souladu s předurčeným schématem, nastartoval motory letounu. Motor
číslo 7 se na okamžik nemohl chytit‚ pak také srovnal své rytmické
bušení s ostatními. Dlouhou dobu za bombardér rozehříval a pak,
zdánlivě nečekaně, ale ve svůj přesný okamžik začal rolovat
kupředu.
Před ním se do velké dálky prostírala dráha a vzdor přibývají-
cí rychlosti se zdálo, že letoun k ní lne, jakoby se mu nechtělo
opustit pevnou zem. Nakonec se však slabě zakolísal a mezi podvoz-
kem a betonem se objevil prázdný prostor a rychle narůstal. Výš
stoupal a výš, až přeletěl vysoko nad spletí elektrických vedení
za letištěm. Ve vzduchu vypadal na okamžik nejistě, pak, jak
přístroje provedly svá měření a ustálily se, zamířil k severu
a hnal se vytrvale oblohou
Vysoko nad zemí se vznášel, výš než mraky, výš než tenká slupka
okysličeného vzduchu. Motory vytrvale řvaly až na nejslabší
vnímatelné zakolísání tu a tam u čísla 7. Zchytralé přístroje
- 12 -
|