7.
KEITH ROBERTS: BUOULTEROVI KANÁŘI
/ Dokončení ze SCI-FI č 6/

Po celé ploše se hemžily rychlé, temné stíny Za krátkou chvíli 
se obraz zateměl. Byla to noc, pochopitelně; půl minuty předsta-
vovalo při této promítací rychlosti dvanáct hodin skutečného ča-
su. I za tmy byly ty úkazy viditelné a obklopovala  je jakési 
slabá zář, kterou denní snímky nezachytily. Pokud jsem mohl zjis-
tit, jejich činnost nijak neustala. Řekl jsem:„Čilouši co?" 
Boulter odpověděL:„Že ano? Neděle byla dokonce ještě lepší. Prá-
vě to začíná"
První zrychlení bylo třicet vteřin na jeden obrázek, další bylo 
patnáct vteřin. Při této rychlosti se daly pohyby výborně sledo-
vat. Ty stíny jakoby  poletovaly a přelétávaly, a tu a tam slé-
távaly dolů na vrcholky zdí, kde si načechrávaly své nejasné 
obrysy. Tehdy jsem právě vyslovil větu, podle níž jsme je pak 
pojmenovali. Řekl jsem: „Kristepane, oni tam poskakují jako 
pobláznění kanáři."
Alec se uchichtl:„Tohle je nový druh. Bulterovi kanáři. Zní to 
pěkně, že?"
Zpomalený zkušební snímek běžel dál. Uchváceně jsem ho sledo-
val, zatímco Boulter vysvětloval další postup. Nechal kameru 
běžet a pustil se do nového pokusu. Opět zapnul magnetofon a 
kolem něho upevnil rám z ostnatého drátu, který uzemnil na dě-
rovanou měděnou tyč naplněnou solankou.Pomocí tohoto zařízení 
se mu podařilo nahrát zkušební pásek. Boulter zastavil promí-
tačku, přešel k magnetofonu v rohu místnosti a zapnul ho. 
Z reproduktoru se ozval jeho hlas, chraptivý jako staré nahráv-
ky z padesátých let. K tomu poznamenal:„Myslím, že právě tohle 
je naštvalo."
„Proč?"
 „Pokusil jsem se týž večer znovu natáčet Podívej se, co ti 
šmejdi dělali."
 A znovu zapnul promítačku. Objevily se stíny. Tentokrát pod-
 nikaly něco, co vypadalo jako cílevědomý pohyb. Ze zdi se