tím, že mě dostihli, a v tom okamžiku jsem se vždycky probudil. Dneska vím, 
že je to všechno hloupost ..."
     "Vybočení z duševního normálu má zřejmě mimo jiná příčinu v dědičnosti, 
protože pacientova matka trpěla obdobnými potížemi, ze kterých se však podle 
lékařských zpráv úspěšně léčila."
     "Musel jsem pochopitelně odejít z práce, protože v tomhle stavu jsem ne-
mohl řídit autobus. Šel jsem k lopatě, ale i to bylo jenom dočasně. Po prvním 
dvouměsíčním léčení mi připadalo, že jsem v pořádku ..."
     "Pacientův stav jeví značnou proměnlivost. Během ústavní péče se jeho 
zdraví vždy zlepší, díky jeho svědomité spolupráci. Zvláštní je, že toto z-
lepšení má vždy pouze dočasný ráz. Po uplynutí tří až čtyř měsíců od propuš-
tění z léčení se choroba vrací znovu."
     Obraz 4: muž leží na sterilním lůžku, potaženém igelitem. Jeho spící ob-
ličej je napjatý. Náhle se jeho tělo prohne ve svíjivé křeči a ruce vylétnou 
vzhůru. Okamžitě stojí na nohou a rozpačitě si otírá pot z čela. Nervózně se 
usmívá a uléhá zpět na lůžko.
     "Byl to stále týž obraz, s malými obměnami. Postavy ve žlutých pláštích. 
Podrobněji si pamatuji každý detail, i značku auta, kterým mě pronásledovali. 
Teď mi to všechno připadá jasné, uznávám, že jsem nemocný a udělám všechno, 
co budete chtít, co by mi nějak pomohlo. Ale když záchvat začíná, tohle si 
nikdy neuvědomím a jednám jako šílený."
     "Pacient se podrobil opakované intenzívní léčbě v našem ústavu. Byla za-
znamenávána pozvolná zlepšení jeho stavu."
     "Vy nemůžete vědět, co je to za pocit, když ty strašné tváře jen uvidí-
te. Řeknete "blázen" a jste se mnou hotoví — jsem pro vás chudák, to je vše-
chno. Přál bych vám prožít si to peklo jen jednou, jedinkrát ... Prožít si 
ten okamžik, kdy cítíte, že přichází nový záchvat a vy mu nedokážete zabrá-
nit."
     "Individuální terapií byl pacient přece jen vyléčen. Po nějaké době se 
úspěšně zařadil do normálního pracovního života. Dnes pracuje jako údržbář a 
ve své práci i v životě je spokojený."
     Zde film končil. Technik položil kazetu s filmem do označené přihrádky, 
pohledem překontroloval plný regál a zhasl světlo ve skladišti. Police se po-
nořily do tmy a naprostého ticha, kterým se zvolna snášel neviditelný, všudy-
přítomný prach.
     A v té tmě jako by se odvíjelo dokončení příběhu jednoho muže, zazname-
naného na jednom z mnoha instruktážních filmů v kazetách. Neboť na něm nebylo 
natočeno všechno, ani zdaleka ne. Chyběl tam konec: Karel Novotný v té době 
už dávno nebyl úspěšným údržbářem, protože již nebyl na světě.
     Ve tmě se dále mohl odvíjet příběh muže, který se úspěšně vyléčil z těž-
ké duševní nemoci a který se dokázal vrátit zpět do života. Muže, který, když 
tak jednou šel šťastný z práce, spatřil nedaleko u chodníku brzdit povědomé 
auto, ze kterého se vyklonil usměvavý muž, třímající v ruce kovový předmět. 
Tuto pistoli se slavnostním výrazem přiložil k spánku šťastného chodce, který 
v té chvíli stačil vnímat jen několik rozmazaných žlutých skvrn, protože jeho 
mozek už mezitím stékal po chodníku.