|
- 7 -
diapozitivy, pobavit, zabavit, nabídnout zabití jednoho ve-
čera, nabídnout seberealizaci, vyžití, ....... a podchytit stov-
ky, stovky nových členů, Věříte! Nevěříte?
Miroslav Nejedlý
Před několika lety se kterási komise Svazu spisovatelů za-
bývala následující otázkou: je-li věda oblastí lidské činnosti,
která ve svých výsledcích často zpochybňuje sebe samu, platí to-
též o literatuře science fiction? Nevzpomínám si už, k jakému
závěru tenkrát tato komise došla, ani sám si odpovědí na tuto
otázku nejsem jist, avšak co ve science fiction zcela jistě
popírá sebe sama, je už samotný název tohoto literárního žánru.
V podstatě celý poválečný vývoj SF lze charakterizovat jako
sice pozvolný, ale nepopiratelný odklon od "science" a stále
silnější tíhnutí k "fiction". Dokonce se zdá, že publikum se ří-
dí zásadou "čím méně vědy, tím lepší literatura" a odpovídajícím
způsobem utrácí také své peníze.
Jaké jsou důvody tohoto "zpsychologizování" poválečné fan-
tastiky? Anály SF uvádějí především šok z hirošimské bomby a
s ním spojený definitivní zánik naivně verneovského okouzlení
technickými zázraky. V době studené války se jako typ vědce moh-
la v knížkách SF uplatnit pouze varianta "šílený vynálezce s roz-
cuchanými vlasy", kterého šlo navíc docela snadno okopírovat od
některé z vážených postav veřejného života.
Druhý důvod, na který se ale někdy trochu zapomíná, je pak
prostě ten, že normální autor technickým problémům budoucnosti,
onichž by teoreticky mohl psát, jednoduše nerozumí. Nelze mu to
mít za zlé: poslední člověk, který věděl, co se odehrává v jeho
játrech a zároveň proč ptáci létají, a který ještě k tomu uměl
namalovat geniání obraz, byl Leonardo da Vinci; vědci následujících
|