Fanziny
Digitalizované fanziny        Souvislosti        Seznam fanzinů        Obálky fanzinů        karel506@post.cz        Navštivte nás na Facebooku  
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
I viděl poutník, který nebyl hlupákem, neboť dobu drahnou 
strávil před časem v koleji jedné university, / i když to se 
až do dob dnešních nevylučuje/ Jen koňské zadky mizející v 
oblacích prachu, zvedaného z cesty údery kopyt. I jemu bylo 
přidati do kroku, neboť tak jako oba preláti chtěl vyhledat 
přístřeší za hradbami města. A doraziv tam šťastně, zobracel 
kapsy svého pláště, aby nalezl zakutálený penízek, pojedl ně-
co v krčmě nedaleko kostela děkanského a pak zůstal sedět nad 
pohárem vína, mimochodem mizerného, neboť krčmář nestydatě 
křtil jej vodou. Tak vyslechl, druhý rozhovor, který vedli 
čtyři ozbrojenci u vedlejšího stolu; řeč jejich byla jakousi 
podivnou směsicí češtiny,náležitě pokroucené a komolené, s 
němčinou ovšem podobnou spíše řeči prelátů než jazyku němec-
kých měšťanů ‚ v Čechách, s mnoha slovy latinskými:
— Ani za nic bych v tomhle věku žít nechtěl.
— Kamaráde, ochutnat jsi ale pivo, co nabídl děkan těm dvěma
— to je něco jiného než brykská břečka!
— Stejně, pivo nepivo, zlatý čtyřiadvacátý století.
— Drž tlamu, kecej jenom o pivě anebo o ...
— Ženských, sborově ho doplnili tři ostatní.
— Jo. Nechtějte se setkat i s jinými zajímavostmi tohoto ob-
dobí. Kývl k ohništi, na němž se opékalo kuřátko.
— Nebo se chceš taky takhle upéct?
— Ono nakonec to taky nejni marný téma, jeden z nich se za-
líbením poplácal po zadku krčmářku, opravdu nikoliv ošklivou. 
Ta však byla na takové hosty zvyklá, a bránit se uměla. 
Avšak když penízky zacinkaly v koženém váčku, sklonila se 
krčmářka ke stolu vojáků a hlasem tichým jim něco sdělovala. 
Ti se smíchem odešli a odběhl i podomek, sloužící v kuchyni. 
Z mlsných pohledů zbrojenců nebylo nesnadno uhodnouti, jakou 
službu jim krčmářka prokázala. Záhy poté se zvedl i poutník 
a odebral se na lože v přístěnku krčmy. Noc jeho však byla 
neklidná, ježto štěnice a jiný obtížný hmyz domnívaly se, že 
se jim nabízí vydatná svačina v osobě poutníkově. Vstal tedy 
časně, pojedl něco sýra a chleba, z posledních peněz zapla-
til a chystal se vydat na další cestu.
Ježto však ani poutníkovi nebyly světské svody cizí, nepro-
šel bez povšimnutí kolem kašny, u níž se právě shromáždily 
děvečky z okolních domů, nabírající vodu. Byl to pro pout-
níka příjemný pohled na mladé dívky, po ránu narychlo při-
oděné, kterak se přes roubení kašny nakláněly, aby do štoud-
ví a věder nabraly vodu.Nutno říci, že poutníkův zrak se s 
potěšením zastavoval na nahé kůži jejich stehen, která se 
při tom odhalovala. Donesla se mu k sluchu i řeč jedné z nich, 
ale poutník nevěnoval, jí příliš pozornosti. Byla to děvečka 
z domu děkanova a vyprávěla ostatním o dvou cizincích, kte-
ří dnešní noc v jejich domě přespali:
— Zvláštní mužští. Pravili mému pánu, že cestují z Říma do 
Kladska, a že mají po cestě několik zvláštních úkolů. Řekl 
mi to Janek, který jim u stolu posluhoval. Mluvili sice s 
pánem latinsky, ale s kaplanem, který je Němec, jakousi špat-
nou němčinou, neboť náš kaplan více všelijakým dílům světským 
než latině a vůbec službě a záležitostem duchovním pozornost 
věnuje. Dále pak obdarovali děkanský chrám kalichem umné prá-
ce. Dnes ráno šli si prohlédnout chrám a setrvali dlouho v