On bude také čekat.
     Snad ...

     "Koordinátore, je čas!" zavolal intedant.
     No vida, poprvé a naposled ...

                         * * * * * * *


     Dominik Dvořák – druhý a zatím poslední předseda klubu. 
Nyní bude ve své osvětové činnosti pokračovat /snad/ na ma-
tematicko-fyzikální fakultě. I přes starosti s klubem nezůs-
tal pozadu za klubovou spisovatelskou špičkou a jeho povídky 
mají sklon k originalitě.


                                      Vstachu kmeté, lěsi i 
                                      vladyky, pochvalichu 
                                      pravdu po zákonu.

                                        Rukopis zelenohorský
Dominik Dvořák
     Příspěvek k otázce pravosti tzv. Rukopisu královédvorského

— Nemělo se radši dělat nic než tohle ve spěchu!
— Zítra už bychom určitě neudělali nic. I tak už to bylo nebez-
pečné protahování.
— Obávám se, že takhle se nadělá víc škody než užitku.
— Cožpak vy, vy jste byl vždycky pesimista.
— Že nesdílím vaše přehnaně optimistické a nevědecké názory 
ještě neznamená, že jsem naprostý pesimista.
— Tak proč jste tady?
— Protože i když tomu sám nevěřím, nechci, aby mi někdo mohl 
později vyčítat, že jsem pro ... záchranu českého národa něco 
neudělal, něco opomenul.
— To stejně bude, nebojte se. Být po mém, nezůstali bychom u 
trapného napravováni škod, odstranili bychom příčiny samy; 
víte co myslím: Moravské pole, Lipany, Bílá hora ...
— Nezačínejte! Víte, že s vámi naprosto nesouhlasím!
Za vády takovéto, příslušící spíše osobám světským a neuroze-
ným, sedlákům spíše než kněžím, ubírali se ke Dvoru Králov-
ninu dva preláti. Pokud by jim poutník, mající cestu s nimi 
společnou chtěl naslouchati, poklusávaje v prachu cesty podle 
jejich koní, podivil by se. Ne řeči světské, ale i jazyku po-
divnému, kterým ti dva spolu promlouvali. ByLť podoben bre-
bentění německému, však poutník náš, znalý němčiny, nerozu-
měl by slovům ani větám. Však ani naslouchati dlouho mu ne-
bylo, neboť jeden z oděnců, poklusávající ve skupince vzadu 
za preláty, popohnal koně a úderem plochého meče do ramene 
zvědavce odehnal.
A jak se ocitl na úrovni svých pánů, promluvil k nim:
— Měli byste sebou hnout, nebo nám zavřou brány před nosem.
I byloť divné, že za takovou řeč neuctivou kněz jeden ani 
druhý pacholka svého nepokáral, nýbrž oba koně své popohnali 
k městu, které bylo vidět již nedaleko.