|
Tomových očí čišela smrt. David poznal, co přijde. Před vnitřním
zrakem spatřil obličejík své dcery lemovaný záplavou světlých
vlásků ...
Současné a přitom tak rozdílné pohyby mužů se slily v jednu
akci, kterou překryla zář výbuchu.
------------------------------------------
Henry Slesar K O U Z L O
Když se lodice blížila k ostrovu, nedal na sobě Mboyma,
náčelník kmene Solori, znát ani záchvěv strachu. Způsobilo to
nejen jeho důstojenství, ale i to, že on jediný z celého kmene
bílé muže viděl, i když před půlstoletím a jako dítě.
Lodice přistála a jeden z bělochů, učeně vyhlížející muž
s krátkými bílými vousy, vykročil na břeh. Ruce rozpřáhl v přá-
telském gestu dopředu. Mluvil lámaně, ale byla to řeč Mboyových
otců.
"Přicházíme v míru," říkal, " urazili jsme dlouhou cestu,
abychom vás objevili. Jmenuji s e Morgan a tohle jsou moji přá-
telé. Jsme vědci."
"Dál!" nepřátelsky zavrčel Mboya. Nechtěl před svými lidmi
projevit ani stopu slabosti.
"Byla veliká válka", řekl Morgan a znepokojeně se ohlédl
po bojovnících, obklopujících náčelníka. "Daleko za mořem po sobě
vrhali bílí lidé blesky. Jejich zbraně otrávily vzduch, vodu
i těla lidí. Ale pořád jsme doufali, že na světě zbyla místa,
která smrtící prsty války nezasáhly. Jedním z nich je i váš
ostrov. Mějte chvilku strpení, než provedeme jednu maličkost."
Ze skříňky v člunu vyndali bílí muži podivné kovové krabičky
s malými okénky. Váhavě je namířili na náčelníka a bojovníky.
Někteří se polekali, jiní pozvedli oštěpy. "Nebojte se," řekl
Morgan. "Slyšíte, když na vás míří, ani se neozvou. Ale pozor."
Bílí muži krabičky otočili na sebe. Krabičky se divoce rozcvakaly.
"Kouzlo", zašeptali bojovníci užasle. "Veliké kouzlo", opa-
koval Mboya a uklonil se bílým bohům i důkazům jejich
božství. Bílí muži byli uctivě odvedeni do vsi, po příslušných
obřadech popraveni, vykucháni a předloženi k jídlu.
Po tři dny a noci oslavovali svou moudrost tancem a ohněm.
I oni se teď stali bohy. Kouzelné krabičky teď cvakaly i jim.
- 11 -
|