- 9 -
    "Ano, ano", suhlasil se mnou, "máte jistě pravdu ..."

    Náhle, jako by se vytrhl ze zamyšlení, se zeptal:"Doufám, že 
neodmítnete malé pohoštění ?"

    "Děkuji, s radostí !"

    "Omluvte mne tedy na chvíli ..."

    Můj pohled sklouzl ke stolku vyřezanému z ořechového dřeva. 
Ležely na něm desky k prasknutí nacpané lejstry. Na deskách byl 
nečmárán nadpis "VISEMONTSKÁ OBLAST — DEN PROVEDENÍ AKCE 3.8." 
podíval jsem se na hodinky a zjistil, že právě, dnes měla být ne-
bo bude provedena ona akce.

Pro člověka jako jsem já, jehož povinností ba přímo životním 
posláním je vypátrat všemi čestnými i nečestnými způsoby něco 
nového pro Zpravodaje, byly ty desky příliš velkým lákadlem. Po-
díval jsem se ke dveřím, ujistil se, že v nich nikdo nestojí a 
otevřel desky. Ale z toho, co jsem vyčetl, jsem příliš moudrý 
nebyl. Na listech se to hemžilo chemickými vzorci, složitými vý-
počty, ale byly tu i mapky terénu, v němž jsem poznal náš kraj. 
Postupně mi přece jen začalo docházet, že tato lejstra, ten dům 
a ten člověk, který v něm žije, mají nějakou souvislost s dneš-
ním katastrofálním krupobitím.

    Z mého rozvažování mě vytrhlo píchnutí v zádech, způsobené 
nikoliv pohmožděninou, ale hlavní pistole.

    "Promiňte, že vás vyrušuji," řekl s milým úsměvem,"ale váš 
čaj je hotov. Jak vidím, jste velice čilý člověk a jistě teď 
již chápete mnohé z toho, co se dnes událo ?!"

    Potom přede mne s gestem položil tácek s občerstvením.

    "Prosím," pravil.

    "Dě...děkuji," vyrazil jsem ze sebe. "Promiňte mi, prosím, 
mé chování, já...."

    "Ale to je v pořádku," přerušil mě. "Dobrý novinář, zvědavý 
novinář. Ostatně trochu publicity nikdy neuškodí, že ?"