2.

veliké špičáky a výhružně zachrochtal.
     Nikdy jsem svého vnuka neměl rád. Připadal mi jako idiot. 
Ani mluvit téměř neuměl. Znal jen několik málo slov a jinak po-
užíval hojně skřeků. Byl to prostě idiot.
     Jednou, když jsem byl, k němu otočen zády, mě bezdůvodně 
napadl. Zřejmě vycítil mou nenávist k němu. Byl jsem však sil-
nější a v boji zkušenější a proto jsem ho usmrtil dřív, než 
mohl zabít on mne. Na krku mu ještě vytékaly pramínky krve 
ze čtyř děr po špičácích. Litoval jsem, že jsem ho nesnědl již 
po narození. Ale i teď měl dobré maso.
     Folosof se zvedl z velikého kamene a vyhoupl do okna zříce-
niny. Opíraje se o své dlouhé ruce, došel ke svému pelechu, kde 
se za spokojeného mručení labužnicky natáhl a ihned usnul leh-
kým spánkem dravce.