3.
Pavel Kučera:  H Ř Í Č K A .

     „Dobrý den," řekl po chvilce váhání pan Novák a popošel 
doprostřed místnosti. Joho zrak sklouzl po protější stěně a u-
tkvěl na nápisu PERPETUMM MOBILE A KVADRATURU KRUHU NEPATENTU-
JEME.
     „Posaďte se, prosím," vybídl ho vlídně úředník.
     „Přišel jsem," začal Novák, „na základě toho, že jste za-
mítl můj vynález jako fyzikálně nemožný."
     „Ano, zamítl jsem ho a trvám na tom. Je to absurdní a od-
poruje to fyzikálním zákonům. I naše počítače tvrdí, že je to 
nemožné."
     „Dvakrát jsem vám psal a dvakrát jste mi odepsal, že to 
zamítáte. Poněvadž si myslím, že jste přece jen člověk a nejen 
periferní zařízení počítače, které tlumočí jeho výsledky a kte-
ré jsou navíc ještě chybné, přinesl jsem to s sebou. Teď snad 
uvěříte."
     „Ale pochopte to přece, kolikrát vám mám povídat, že anti-
gravitace je v rozporu se všemi platnými fyzikálními zákony! 
A mimo to ... "
     „Přesto přeze všechno," skočil mu do řeči pan Novák, „exi-
stuje, a já tu mám antigravitační přístroj." Položil si na ko-
lena malý černý kufřík. Jeho ruce pomalu přejely přes hranu kuf-
ru a zastavily se na jeho zámcích.
     Novák zachytil úředníkův tázavý pohled.
     „Je v tom kufru," řekl a otočil klíčkem v jednom ze zámků. 
Kufr teď zůstal viset ve vzduchu, když jej Novák vyzdvihl. Oba 
se na něj dívali, ale úředníka to, jak se zdálo, nijak nevzru-
šilo.
     Novák už se ovládal jen stěží, byl krajně rozrušen.
     „Vidíte?" zeptal se se špatně skrývaným vzrušením.„Ten 
přístroj je uvnitř. Je hrozně jednoduchý, skoro primitivní." 
Na úředníkově tváři hledal známky zájmu nebo úžasu. Teď konečně 
bude muset ten přízemní, šedivý byrokrat před jeho epochálním 
vynálezem kapitulovat. Ale místo toho se mu úředník díval napros-
to nezúčastněně do očí.
     Novák se už neovládl. Vstal a postrčil kufr blíž k úřední-
kovi. Byl plně upoután chováním kufru, který se zvolna sunul