3.


M. Andělová /asi 13 let/:
                     PLANETA W

     "Pozor startujeme,Johne.!" řekl Jurij.
     Teď nastala Johnova velká chvíle. Psal se rok 22 222. 
Měl se zúčastnit prvního jeho velkého letu. Byl to let na 
Měsíc 3. Pro zkušenější kosmonauty to bylo vlastně nic. Teď 
už se uskutečňovaly lety do jiných galaxií. Ale tohle nebyl 
obyčejný let. Letěli bez skafandrů, vždy už to bylo tak za-
staralé! Měli za úkol naplnit kráter X4 vodou, aby se rekre-
anti měli v létě kde osvěžit. Noc zásob s sebou neměli, vždy 
záleželo jen na tom, aby překopli dvanáctou trubku na SX.
     "Pozor, budeme přistávat!"
     "Proti nám se řítí vesmírné těleso, domnívám se, že je 
to velký meteorit."
     "Vypadá to, že nám meteorit zabrání v přistání na 
Měsíci," řekl Jurij.
     "Ne, to není meteorit!" zvolal John.
     Rast vyťukával. v morseově abecedě W. Opravdu to není 
meteorit, je to buď planetka, nebo nějaký ještě neobjevený 
satelit Země. Ale ne satelit, to nemůže být možné. Musí to 
být planeta. Planeta W!
     Raketa přistála. Kosmonauté vystoupili a na nebi zářil 
Měsíc 3. Chvilku přemýšleli, odkud planeta W asi pochází. 
Byl tam dýchatelný vzduch, celé okolí bylo ponuré.
     Ozvaly se podivné zvuky, jako když se sype kamení. Ohléd-
li se. Asi 500 metrů od nich soptila sopka. Oba se ulekli. 
Podlehli panice. Dali se na útěk. Láva zalila jejich raketu. 
Co teď. Ty jejich skrovné zásoby byly v raketě. Sopka uhasla. 
Oběma mužům začala být zima, která jim procházela až do mor-
ku kostí! Byla to láva, od které jim byla zima. Země vylučo-
vala lávu horkou, ale planeta W ne. Láva byla studená a jen 
se usadila, zamrzla v "led". Z "ledu" byl utvořen celý po-
vrch planety. Vtom se půda začala třást. V dálce se rýsoval 
obrovský sloup, který se stále přibližoval. Oba muži se na 
sebe tázavě podívali. Co by to mohlo být? Sloup se přibli-
žoval, už ho viděli jasněji. Nebyl to sloup, ale obrovské 
chapadlo velkého netvora. Druhé, třetí... Bylo jich osm. 
Netvor se podobal pozemskému pavoukovi.
     Pavouk se stále přibližoval. Oběma muži pocházela hrů-
za. Pomalu ustupovali. Po každém se vztahovalo jedno z cha-
padel. Oba najednou vykřikli.
     Crrr! Zazvonil budík u Johnovy hlavy. Malý chlapec se 
už musel chystat do školy.



J. Karbusický:
                  SVĚDOMÍ

     ...
     "Všechna jsou mrtvá."
     "Snad mrtví! Jedná se přece o lidi!"