motlitbách. Však záhy poté se děvečky rozešly, neboť z něko-
lika oken v okolí jaly se je plísnit jejich paní, mnohými slo-
vy jim vyčítajíc lenost a daremné maření času u kašny. U koste-
la bylo pak poutníkovi znovu potkati oba preláty. Staršíprávě 
říkal mladšímu:
— Podle všeho by tam měly být v naprostém bezpečí.
— Jste si tím jist?
— Ta část kostela nebyla nebo vlastně nebude nikdy příliš 
přestavována.
— Takže nyní už se můžeme v klidu vrátit.
— Není třeba spěchat – teď už ne.
Poutník pokračoval dále ve své cestě, nikterak se nezabývaje 
obsahem jejich slov. Viděl, jak zašli do domu děkanského, a 
sotva mu sešli z očí, sešli mu i z mysli. Vydal se k bráně a 
vyrazil na sever.
Stalo se však, že když k polednímu usedl do stínu stromů k pra-
meni, aby si odpočal a pojedl něco sýra, který mu zbyl od rá-
na, uslyšel zvuk kopyt. Usoudil, že bude nejlépe ukrýt se - 
nebylo v těch dobách nejbezpečněji. I uviděl, že myšlenku na 
odpočinek pojali i oba preláti, zřejmě pokračující ve svém 
putování. Zatímco jejich koně se popásali na svěží trávě na 
daleko rostoucí, oba muži pokračovali v jedné ze svých hádek. 
Starší říkal:
— Ano, na konci osmnáctého a začátku devatenáctého století bu-
dou historicky přijatelné podmínky pro obnovu národa – vlast-
ně byly či jak to je, ale proč se tedy národ nezvedl sám?
— Všechny podmínky splněny jsou, ale náhodou chybí pár lidí, 
kteří by byli sto dát první impuls. Vždyť víte, že hnutí tehdy 
vzniklo, ale bylo potlačeno germanizací. Chybělo pár argumentů 
v pravý čas. Když už nechcete měnit starší historii – je po-
slední možnost udělat to teď.
— Celá ta akce byla tak narychlo připravená ...
- Sám dobře víte, jak policie stihá stroje pro cestu časem. 
Myslím, že náš je vůbec jediný použitelný stroj, který se po-
dařilo dokončit, a obávám se důvodně, že v tuto chvíli již zá-
kladna ani neexistuje.
— Takže rozhodnout se musíme už teď.
— Jistě. Buď návrat nebo ...
— Ano. Bojím se odsouzení a navíc ... jsem pro nebo.
— Rukopisy vyzvedne z Dvora Králové kdokoliv z nás, až se bu-
de domnívat, že je nejvhodnější čas. Chemicky budou prokaza-
telně původní.
Poutník, který nechápat smysl této řeči, usoudil, že bude nej-
lépe zmizet a opatrně vylezl druhou stranou křoví. Obešel zbro-
jence vydal se na další cestu. Opusťme ho nyní, a vyhledejme 
podivné ležení, skládající se ze tří vozů, do kterého o něco 
později vjíždějí oba preláti v doprovodu vojáků. U ohně zatím 
čekají další muži. Když uslyšeli příchozí, radostně jim vyšli 
vstříc. Byla mezi nimi i jedna žena.
— Co vy zde? S údivem se zeptal jeden z prelátů.
— Na poslední chvíli se nám zdařilo uprchnout, když policie 
odhalila základnu. Nebojte se, vyhodili jsme ji do vzduchu.
— Je tedy akce rozhodnuta.
Mladší se otočit k vojákům:
— Pánové, je nám to líto, ale bylo to riziko akce, za kterou 
jste dostali zaplaceno. Máte možnost výběru: buď se vrátit do