Tom dal plášť Rabi a řekl:
- To je ale podívaná
— Vy jste tam také byli? nevlídně se zeptala Jane.
Před čtrnácti dny, řekl Tom — Zavolal nám agent a řekl: " Víte, 
co teď nabízíme? Konec tohodle mizerného světa!" Jeli jsme přímo 
k nim, v sobotu nebo v pátek? — prostě ten den, za nepokojů, jak 
spálili St. Louis.
— V sobotu, řekla Cinthie. — Vzpomínán si, vracela jsem se domů, 
když v rádiu hlásili, že používají jaderné ...
— Ano, v sobotu, řekl Tom. Tak jsme tam přišli a oni nás tam posla-
li.
— Viděli jste břeh s kraby nebo svět zatopený vodou?, zeptal se Sten.
— Ani to, ani ono. Všude led. Ani hory,ani moře. Obletěli jsme celý 
svět a on byl jako velká hrouda ledu. Měli jsme zapnuté reflektory, 
protože Slunce tam nebylo.
— Jsem přesvědčena, že jsem viděla Slunce, prohodila Harriet. — Ja-
ko uhasínající uhlík na nebi, ale říkali že ho nelze vidět.
— Jak to, že každý vidí něco jiného? zeptal se Henri. — Vždyť konec 
světa musí být jenom jeden.
— A není to podvod?, zeptal se Stan.
Všichni se obrátili. Nickova tvář zrudla. Fren měla takový výraz, 
že Eddy pustil Cinthii a pohladil ji po rameni.
- Já to netvrdím, nejistě se opravoval Stan. — Jen tak navrhuji.
— Mně se to zdálo všechno skutečné, řekl Tom. — Vyhořelé Slunce. 
A Země — ledová koule. Konec prokletého světa.
Zazvonil telefon, Rabi šla zvednout ho. Nick navrhl Paule společně 
v pátek povečeřet. Souhlasila.
— Sejdeme se v motelu, řekl a ona se usmála. Eddy znovu začal objí-
mat Cinthii. Henri těžce přemáhal spánek. Přišli Phil a Isabela.
Když slyšeli rozhovor Toma a Fren o konci světa, Isabela řekla, že 
oni tam s Philem byly předevčírem.
— Ďas to spral a jak to tam vypadalo?, zeptal se Tom.
Vrátila se Rabi:
— Volala ssestra z Friska. Všecko v pořádku. Zemětřesení Frisko ne-
zasáhlo.
— Zemětřesení? — opakovala Paula.
— V Kalifornii, vysvětlil jí Mike. — Dneska odpoledne. Tys to nesly-
šela. Los Angeles je zničeno a téměř celé pobřeží až k Lonterrey ta-
ké. Předpokládá se, že jeho příčinou byly zkoušky nové bomby v Mo-
javské poušti.
- Kalifornii vždy postihují strašné katastrofy, řekla Marcia.
— Ještě že se ti prvoci nerozšířili na západ, poznamenal Nick.
— Jak by teď asi bylo v Los Angeles!
— Ještě se rozšíří, řekl Tom. Jako že jedna a jedna jsou dvě, že se 
rozšíří větrem jako spory.
— Jako loňský listopad břišní tyf, řekla Jane.
— Skvrnitý tyfus, opravil ji Nick.
 — Vyprávěl jsem Tomovi a Fren, jaký konec světa jsme viděli my, 
řekl Phil. — Slunce se změnilo v novu. Vše bylo dokonale promyšleno. 
Chápu, nelze jen tak sedět a čekat snášet to všechno — žár, záření 
a to všechno. Nejdříve vás dopraví do okamžiku, kdy do výbuchu zbý-
vají ještě dvě hodiny, chápete? Už si nepamatuji, kolik triliard let