-  8  -

- Zvláštní, že nás nenapadlo již dříve zahrát si šachy, že? 
  Taková krásná a zajímavá hra a my tady zbytečně prolelkovali 
  planými řečmi několik let.

- Máte pravdu, zcela s vámi souhlasím.

- Dopřejete mi odvetu?

- Ale samozřejmě, prosím, hrajte!

- Rád bych, ale víte .... já nemohu najít žádné figurky ....

                          x x x x x


Oba centrální počítače se rozhlédly po zpustošené planetě a hlu-
boce se zamyslely.

Co teď ??





ČLOVĚK                                         Arnošt Daněk


     Probudilo ho pronikavé pípání. Stiskl knoflík a vyjety role-
ty na oknech. Stiskl další a přijela snídaně. Zatáhl za šňůrku 
a nakrmila ho syntetická ruka. Opět se položil na znak a třicet 
minut trávil. Pak stiskl dva knoflíky a byl oblečen. Zatáhl za 
páku a ustlala se postel, která se zasunula do stěny. Šlápl na 
pedál a objevil se před ním běžící pás, který vyjel z podlahy. 
Půl hodiny po něm běžel. Pás se automaticky zastavil a zmizel. 
Stiskl knoflík a objevila se postel. Zmáčkl jiné tlačítko, obje-
vil se oběd. Třicet minut trávil. Opět to samé, pak večeře. Zatahal 
za šňůru a žaluzie na oknech se uzavřely. Zároveň začala hrát umě-
lá hudba. Usnul. Kdo to byl? Byl to vůbec člověk? Člověk v "ideál-
ním" životě. Ještě dva, týdny a pak zemře, Tak jako další. A ro -
boti budou dál chrlit syntetické potraviny, produkovat hudbu a vy-
rábět energii pro několik neduživých chudáků neschopných ani 
snění.