Říkali mu pane Gandy.
   “Ten mládenec je vobyčejnej křupan,“ řek pan Armbruster, když 
jsem vešel. “Jestli je v nějaký kaši, tak v tom jistě lítá nevinně.“
   Řekli mu, aby držel zobák, a jednu mu vrazili. Tak teda držel 
zobák. Ten pan Gandy se posadil do rohu, maloučko pokyvoval hlavou 
a kukuč měl jako ďas.
   “Poslouchej, chlapče,“ řek mi. “Koho to kryješ? Kdo postavil ve 
vašem kurníku tu atomovou elektrárnu? Raději, abys pověděl pravdu, 
nebo tě to bude mrzet.
   Jen jsem po něm loup vočima a hned mě někdo vzal přes hlavu. 
Taková blbost. Nikdo přeci neublíží Hogbenovi, když ho veme přes 
hlavu. Vzpomínám si, jek mě chytli Adamsové na válečný stezce. Mlá-
tili mě tehdá do hlavy, až se docela vyřídili a když jsem je pak há-
zel do studny neřekli ani popel..
   Pan Armbruster se ozval.
   “Poslyšte, pane Gandy,“ řek “Já vím, že když zjistíte, kdo pos-
tavil tu atomovou elektrárnu, bude z toho hroznej binec. Ale vždy 
vás zvolej i bez toho. A co když to ani atomová elektrárna nejni?“
   “Vím, kdo ji postavil,“ řek pan Gandy. “Renegáti, kteří si říkají 
vědci. Nebo uprchlí váleční zločinci — náckové. Á já je vypátrám.“
   “Aha,“ řekl pan Armbruster. “Už je mi to jasný. Taková historie 
se rozlítne po celým státě, že jo? To byste moh kandidovat rovnou 
na guvernéra nebo do senátu nebo – si mazat svůj vlastní chlebíček.“
   “Co vám ten chlapec pověděl?“ zeptal se pan Gandy. Ale pan Arm-
bruster řek, Že jsem mu neřek nic.
   Potom začali mlátit Lemuela.
   Bylo to únavný. Nikdo nedokáže probudit Lemuela, když je dočista 
tvrdej a chrní, a nikdy jsem neviděl někoho takhle ztvrdnout. Za 
chvíli toho nechali, protože si mysleli, že je mrtvej. A taky to 
tak vypadalo. Von je Lemuel zatraceně línej, že když tvrdě spí, 
nevobtěžuje se ani, aby dejchal.
   Fotr zas čaroval s těma svejma kamarádama Enzymama a byl pořádně 
udělanej. Jen ho to lehtalo, když ho mlátili. Pokaždý, když ho pře-
táhli kusem hadice, se jen tak pitomě culil. Styděl jsem se za něho.
   Nikdo se ale nepokusil praštit mámu. Když se k ní dostal, že by 
ji moh praštit, zbělel jako kus plátna a celej se začal potit a 
klepat. Znali jsme kdysi nějakýho profesora, kterej říkal, že prej 
máma umí vysílat podzvukovej paprsek. To byl teda vedle. Vona jen 
vysílala zvuky, který nikdo nemoh slyšet a nařídila si je, kam 
chtěla. Takový učený hlouposti. To přeci dokážu taky.
   Pan Gandy řek, aby nás zasejc vodvedli, vodkud nás vytáhli, a že 
prej se na nás eště podívá. Tak teda vodtáhli Lemuela a my všichni
                             - 17 -