ZPRÁVA O SLAVNOSTI A HOSTECH

   Slavnost se konala v Pardubicích o posledním dubnovém 
víkendu a hosté jsme byli my, tak zvaní profesionálové. Kantor, 
Toufar, Veis, Železný a já jsme přijeli škodovkami /modelová 
řada 105-120/, Blažek, Freiová, Macháček a Nesvadba jeli vlakem. 
Nehrozilo tedy nebezpečí, že při jediné havárii zahyne česká sci-
fi, ledaže by se zřítil strop v amfiteátrové posluchárně VŠCHT, 
kde se všichni jmenovaní v jistou kritickou chvíli soustředili; 
v tom případě hrozilo nebezpečí i potencionálnímu dorostu.
   Tento poukaz na profesionály a dorost je více méně truchlivé 
konstatování skutečnosti. Profi se od fandů na první pohled liši-
li, v několika ohledech. Jednak byli starší a tudíž tlustší, 
plešatější, brejlatější a všeobecně zchátralejší, než fandové, 
dvojak byli méně nadšení a více zkorumpovaní galejničinou na lite-
rárních tisíciveslici, trojak byli řečnější, veselejší a ve večer-
ních hodinách i opilejší, než jejich amatérští druzi. Mezi tím 
mladým shromážděním vypadali divně, možná trochu neřestně. Zas-
loužili by si namazat dehtem a posypat peřím. Dav s nimi však 
naložil hůře: choval se k nim uctivě
   Ve dveřích fakultního komplexu /A,B,C/ mi řekl kolega Poláček, 
caporeggimo pardubických scifistů/bylo to v pátek, ve 14.32/: 
“Čekaj už na vás, jsou nabroušený a chtějí vás rozsápat.“ To se 
týkalo mne osobně, zejména proto, že v knize Něco je jinak jsem 
zbodal pasáž o Součkově knize Operace “kili“. Jenže — poprava se 
nekonala a já přišel o potěšení předvést, jak umírá šlechtic. 
V sobotu odpoledne, když jsme společně šli do kina na Wyndhama, 
hrozil mi jeden ďáblík s poměnkovýma očima: “Večer se pohádáme, 
ale zle!“ Okolnostmi je hádka odložena na neurčito.
   Hovořím o těchto příhodách, protože mě mrzely. Málo se hádáme 
a nepereme se skoro nikdy. Jsme vlažní jako krajáč kozího mléka. 
Názory nemáme buď žádné, anebo nějaké přece, ale necháme si je 
pro sebe a pokud s nimi jdeme na trh, pak tedy s tisícerou 
omluvou. V tomto smyslu byl z celého shromáždění výjimkou “nume-
ro uno“ onen světlovlasý brýlovec, titulovaný “kolega z Teplic“. 
Budiž mu k nohám předložen dík za to, že povstal s názorem a 
čelil útoku vzteklých starců klidně, s vlasem máchovsky rozevlátým.
   Jeli jsme do Pardubic a čekali jsme, že na talíři bude bělice 
a ona tam ležela verlyba. Překvapeni byli i sami pořadatelé. 
Víc než stovka autorů, dohromady 204 prací — o už je kapitální 
výlov našeho scifistického rybníka. Kolik bude příště autorů

                            - 4 -

                                               1448/82 FV SSM