prvním desetiletí XXI.století bude možno sestrojit stroj času ...
     Oisi poslouchal Rudého s chápavým úsměvem, nevnímal řečené, myslel si, 
že umírající blouzní. Ale dojemná péče o starce samuraje udivila.
     Rudý, s horečně zářícíma očima, pokračoval:
     "Ty patrně nechápeš, jak je možné zachránit člověka, kterého zabili před 
pěti stoletími? Ano, pro moji historii se už Harikava ztratil nenávratně. Ale 
jestli mne uposlechneš, tak vznikne nová větev reality, paralelní k naší. V 
ní Harikava zůstane žít ..."
     Rudý zasténal a na minutu zmlknul. Ale potom opět otevřel oči.
     "My sami píšeme historii lidstva ... a věřím, že přijde den, kdy lidé z 
paralelních časů se spojí do jediného svazku ... a tehdy nebude ve Vesmíru 
nic silnějšího než Člověk! Věřím. Nás s Ivanem poslali zachránit Harikavu, 
zabránit mu v setkání s tebou ... Ale opozdili jsme se ..."
     "Umíráš," přerušil ho Oisi, "přeruš zbytečné řeči a pomodli se, aby ses 
dostavil před Tvůrce s čistým svědomím!"
     "Myslíš si, že blouzním?" Rudý se trhnutím zvednul na loktech a zaskří-
pěl zuby bolestí. "Myslíš, že je to nesmysl? Dívej se!"
     Upřel pohled do bambusové houštiny. Jeho tvář ztuhla, jenom šedá žilka 
se chvěla na zpoceném spánku.
     A Oisi viděl ... Jeden za druhým se na okraji houštiny podtínaly a pada-
ly na sníh stvoly bambusu. Brzy se na tom místě vytvořila hluboká paseka.
     Rudý opět zasténal a udeřil zátylkem o kmen. Jeho tvář byla sinalá, jako 
kousek mramoru.
     "Mohl bych s tebou stejně ... Nechci! Odporné ... Odpusť, starče!"
     Krisito se zachmuřil.
     "Ty jsi démon?" zeptal se s hrozbou v hlase.
     "Ne!" Rudý se bolestné zachmuřil. "Člověk! ... i ty jsi člověk! Copak 
my, lidé, nemůžeme pochopit jeden druhého? Nemohu ti přikázat konat dobro. 
To se nekoná z přinucení ... Ale než se rozhodneš, nejdřív přemýšlej. Proto 
jsi člověk, abys přemýšlel! Nezapomínej na to! A nyní odstup dál. Zavolám 
Ivana ...
     Oisi poslušně odešel. Už se nelekl, když z průseku vylezl na palouk 
s t r o j.  Pomalu pohybujíc křivými nožkami, přibatolil se k Rudému, zasta-
vil nad ním a ihned si na něj lehl plochým břichem. Krisito si představil, co 
se stalo s neznámým pod takovým obrem a udělalo se mu špatně. Ale když obluda 
vstala a rozplynula se ve vzduchu, na místě, kde předtím seděl člověk, zůstal 
pouze rozdrcený trouchnivějící kmen.
     Krisito mlčky hleděl na třísky vtisklé do zmrzlé země. V hlavě měl pusto 
a prázdno, jako by to ani hlava nebyla. Potom se v ní zrodila první myšlenka. 
‚Proto jsi člověk, abys přemýšlel!‘
     Někdo mu položil ruku na rameno. Vedle stál Harikava.
     "Jsem připraven," řekl, "budeme se bít!"
     Oisi na něj dlouho hleděl: na unavenou rozhodnou tvář, na oděv s přile-
peným sněhovým krunýřem, na sešlapané slaměné baradzi, na, od soubojů zubatý, 
meč v kostnatých prstech a potom se zeptal:
     "Řekněte, senseji, jak říkali vaší dceři?"
     V modré výši nad jejich hlavami se rodil nový den. Teplou rukou stíral 
z oblohy poslední minuty hodiny draka.




------------------------------------------------------------------------------
   Vydává Kroužek přátel vědeckofantastického žánru a záhad při CZO SSM.
   Vyšlo jako příloha informačního občasníku CZO SSM k.p. TOS Hostivař.
       Sestavili M.Nejedlý, M.Martinková. Uzávěrka čísla l7.2.l984.
                 Neprodejné. Určeno pro vnitřní potřebu.