HODINA DRAKA
Michail Šalamov



     Oisiho probudil cvrček, ležel a dlouho poslouchal jeho hlas. Bylo v něm 
cosi nepřirozeně tesklivého.
     Ležel a poslouchal. Pomalu začínal cítit, že přichází ráno. Protáhl se a 
sedl si. Bosým nohám bylo na podlaze zima. Mladý člověk se oblékl, utáhl si 
hedvábný pás a když rozhrnul lehký sendzi, vyhlédl na ulici. Ranní chlad pro-
nikal do kostí.
     Oisi pozoroval dorůstající měsíc, když za zády zaslechl kroky. Hlučně 
našlapujíc širokými chodidly, vešel do místnosti majitel hostince.
     "Pán je připraven na cestu?" zeptal se s uctivou úklonou.
     "Ano! Chci skončit svoje poslání do východu slunce. Zabalte mi na cestu 
nějaké jídlo a přijměte peníze, ctihodný!"
     Mince zacinkaly a majitel se rozplýval vděkem. Neposlouchaje ho, vyšel 
Oisi na dvůr a opíraje se o červený lakovaný sloupek, obul si obnošené kožené 
sandály.
     Když procházel okolo švestky, přejel rukou po větvi a ucítil pod prsty 
lepkavost prvních listů.
     ‚V noci praskly pupeny!‘ pomyslel si s úsměvem. Za pět minut už šel po 
cestě a lehkým pružným krokem se pohyboval vpřed, stále víc se přibližujíc ke 
světlu šedivého ranního úsvitu.
     Začínala hodina draka.

                                   & & &

     Oisi Krisito byl pětadvacetiletý samuraj z rodu Tesju. Nyní už dva roky 
nebyl doma. Neúprosné zákony bušido ho před dvaceti měsíci vrhly na tuto 
dlouhou cestu a od té doby žil mladý člověk pouze vzpomínkami na rodný dům a 
přáním co nejdříve vyplnit sobě a bohům danou přísahu.
     Před dvaceti měsíci byl jeho sjuzeren, kněz Hosikava, zákeřně v noci 
podřezán jakýmsi samurajem Kendzoburem Harikavou. Zločin byl o to strašnější, 
že se stal bez jakýchkoliv viditelných příčin. A beze svědků. Osm poddaných 
kněze, podřizujíce se povinnosti cti, přísahalo u oltáře na posvátném místě a 
vydali se hledat vraha.
     Ale Harikava se skryl a objevit jeho stopy nebylo lehké. Proto se msti-
telé, rozděleni do malých skupinek, vydali do různých stran. Krisito jel s 
mladým bratrem, pevně rozhodnut, že se nevrátí dříve, než vlastníma rukama 
narazí vrahovu hlavu na kůl.

                                   & & &

     Oisi šel vpřed obvyklým rychlým krokem. Získané informace mu vlily novou 
naději. Žebravý budhistický mnich, kterého potkal na cestě, mstiteli řekl, že 
člověk podobný Harikavovi má půldenní náskok. Pomyšlení na to, že přísaha 
msty bude už už vykonaná, přidávalo Oisimu svěžesti. Zvláště příjemné bylo 
pomyšlení, že za necelou polovinu týdne může znovu obejmout ženu.
     O-Kimi! O-Kimi! Jestlipak víš, jak se po tobě stýská tvému muži na cestě 
za spravedlností! Ani měsíc po svatbě jsme spolu neprožili, nestačili počít 
pokračovatele rodu Kristova ...
     Tak jasně si ji Oisi představoval, miniaturní a roztomilou, jako kvítek 
leknínu, že jakási jaspisová nit praskla v jeho duši a do očí mu vstoupily 
slzy.
     ‚Nevyzpytatelné jsou cesty, vybrané nám nebem!‘ přemýšlel. ‚Kdo si mohl 
pomyslet, že dva roky mládí budou ztraceny pro nějakého Harikavu! Inu co, po-
vinnost je povinnost! Poddaný, který se nepomstí za svého pana, není hoden se