Fanziny
Digitalizované fanziny        Souvislosti        Seznam fanzinů        Obálky fanzinů        karel506@post.cz        Navštivte nás na Facebooku  
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
Knihy vědeckofantastického žánru v závodní knihovně ROH

                                          PODIVNÉ ŠLÉPĚJE
                                          Ludvík Souček
(Podle pořadu z cyklu Otazníky na dobrou noc uvedeného ČST dne 25.7.1972 na 
II.programu.)


     Podivné šlépěje, tím podivnější, a podivuhodnější, že nebyly nalezeny 
třeba v Tibetu nebo v Matu Grossu, v Brazílii nebo v Antarktidě, ale v maleb-
né povážské vesničce Koňské v martinském okrese na Slovensku. Jde tedy o o-
tazník, smíme-li to tak říci, tuzemský.
     Mapka nám znázorňuje přehledně situaci v místě naleziště. Ty šlépěje na-
lezl asi před dvaceti lety pan Smieško. Jsou vytesány, vytlačeny nebo bůhví 
vlastně jak vyhloubeny do vápencových balvanů rozhozených tu a tam po strá-
ních a po pastvinách. Pan Smieško jim zprvu nevěnoval valnou pozornost, ale 
posléze se přece jenom rozhodl svůj nález oznámit na správné adrese. A moudří 
mužové pražští se spojili s neméně moudrými muži bratislavskými a dali se do 
práce.
     "Především šlo o to, zjistit, zda jde skutečně o šlépěje nebo jejich 
artefakty, a ne o náhodné přírodní útvary, vzniklé účinkem větrů a dešťů. Ta-
to otázka byla zodpovězena jednoznačně kladně, když jsme nalezli kromě stop 
objevených panem Smieškem další tři stopy velmi dobře zachovalé a větší počet 
více nebo méně porušených povětrnostními vlivy. Teď šlo o to, zjistit stáří 
šlépějí. Pokud by skutečně vznikly otiskem, určit, kdy žil člověk, jenž tudy 
kdysi kráčel."
     Věda, zkoumající otisky nohou, přinesla cenné služby nejenom kriminali-
stům, ale dokonce tu a tam i archeologům. Tak například: v řadě jeskyní, tře-
ba roku 1952 v italské Ježibabí jeskyni, Tana della Basua, byly vedle stop 
jeskynních medvědů nalezeny stopy neandertálců, které potvrdily naše předsta-
vy o způsobu chůze a tvaru nohy tohoto slepého výhonku na kmeni vývoje člově-
ka. Ale poslechneme si raději, jak celé zkoumání skončilo.
     "Proměření všech šlépějí ukazuje na poměrně vyspělého člověka, tedy roz-
hodně ne na neandertálce, s palcem odvráceným od prstů a s nízkou nožní klen-
bou. Palec u všech zkoumaných stop byl vesměs široký, jaký bývá u lidí chodí-
cích výhradně naboso. Noha, která otisky vytvořila, vytvořila-li je, se mohla 
procházet po světě před sto tisíci lety, daleko pravděpodobněji však ještě 
blíže současnosti.
     Ano. Pokud ovšem otisky vytvořila lidská noha v době, kdy hornina byla 
ještě tvárná a plastická. Znamenalo by to pochopitelně shodu stáří šlépějí se 
stářím horniny samotné. A proto byl přizván a o odborný posudek požádán vě-
dec, mineralog.
     "Podle fosilního mikroplanktonu, tedy podle skořápek živočichů, kteří 
vápenec kdysi vytvářeli, mohu s určitostí prohlásit, že tato hornina vznikla 
ve starších třetihorách, a že je tedy stará přibližně 55 milionů let."
     Pokud nevěříme, že člověk skotačil po povrchu naší těžce zkoušené plane-
ty už někdy v raných třetihorách, a tomu skutečně nevěříme a věřit nemůžeme, 
musíme předpokládat účast nějakého dávného a se vší pravděpodobností velice a 
velice dávného kameníka, zkušeného, zručného a vybaveného dostatkem volného