-10-

       OPP.J.T. :    Továrna hrůzy



     Inspektor Demy Hone se vydal na cestu bez nadšení a téměř 
nerad. Vila profesora Jerome Hatkinse sice ležela hodně stranou 
města, ale to nebylo pravou příčinou inspektorova rozladění. 
Podzimní vzduch byl dosud vlahý a procházka příjemná. Ale Demy 
Honemu se dosud nepřihodilo, aby vyšetřoval krádež obyčejného 
plechového kohouta, který neměl jistě ani celou libru ceny 
a protože Roscoe Strips tvrdil, že se točí na stříšce jeho zahrad-
ního domku již desátý rok, pozbyl za tu dobu jistě valnou část 
své ceny.
     Tvrdohlavý plk. Roscoe Strips, rozzuřen ztrátou svého kohou-
ta, byl velmi bohatý muž. Pachatel, profesor Jerome Hatkitns, byl 
zámožný chemik, pobírající od státu značné sumy za výsledky svých 
pokusů, o jejichž podstatě širší veřejnost neměla tušení. Ale 
dalo se pochybovat o tom, že se mu k nim hodil právě páně Stipsův 
plechový kohout. Profesor Jerome Hatkins stál však na svém s tou-
že rozhodností, s jakou se Roscoe Strips domáhal svého vlastnictví.
     A tak Demy Hone, poslušen vybídnutí z Ústředí, se vydal na 
cestu k vile profesora Hatkinse. Vliv obou byl značný a roz-
tržka mrzutá. Ponechali Demy Honemu na vůli jak věc zařídí. Ale 
inspektor by raději vypátral celé hejno poplašených slepic. Hle-
dání kohouta z plechu, rozežraného rzí, ho netěšilo.
     Stál rozpačitě u zahradních dveří profesorovy vily. Za mří-
žovím plotu se prostírala zanedbaná zahrada. Uprostřed stálo po-
různu několik plechem obitých budov, rozestavěných bez nejmenšího 
zřetele na základní pravidla esthetiky. Inspektor s povzdechem 
konstatoval, že z jejich oplechování by se pořídilo na tisíce
větrných kohoutů.
     Vztáhl právě ruku k tlačítku zvonku, když zaslechl podivný 
zvuk. Jeho zkušený sluch rozeznal neomylně výstřel z opakovací 
pistole malého kalibru. Inspektorův zájem se náhle probudil. 
Uličkou mezi oplechovanými budovami vyběhl muž. Byl velmi bledý 
a spěchal. Nezdálo se však, že se obává pronásledování. Inspektor 
zjistil na první pohled, že tento muž není neznámým střelcem, ale 
jeho obětí. Jeho levice visela volně podle těla a rameno mu rudlo 
krví.
     Muž spatřil inspektora u vchodu a zastavil se nerozhodně. 
Demy Hone vzdálil ruku s tlačítka zvonku a zkusil kliku vrat. 
Rozevřely se lehce. Vešel nespěchavě do zahrady a pokynul přívě-
tivě rukou.
     "Halo," řekl přátelsky. "Jste-li profesor Hatkins, jdu právě 
k vám."
     "Nejsem profesor Hatkins," odpověděl muž v zahradě. "Profesor 
je v laboratoři," ukázal prstem za sebe. "Mohu-li vám poradit, 
odložte svou rozmluvu na pozdější dobu. Nění právě v náladě vhodné 
pro vykonání návštěvy."
     "Pozoruji," kývl inspektor zdvořile. Máte na rameni bolest 
Vysvětlil byste mi laskavě, pane..."
     "Nevysvětlím vám nic ‚" opověděl bledý muž zasmušile. "Po-
ranil jsem se při neopatrném zacházení se zbraní. Co vám na tom 
záleží?"
     "Jsem inspektor Hone z Yardu," vysvětloval policista klidně, 
"stačí-li vám to k odůvoněníd mého zájmu. Nu...?"
     "Inženýr Set Rewell,""zabručel muž s pohledem upřeným přes 
inspektorovu hlavu někam do dálky.
     "Není skutečně příčiny k zakročení. Nestěžuji si na nic."
     Plechový kohout ztropilmnoho hluku. Plášťová kule v rameni 
naopak žádný. Demy Hone uhladil zamyšleně sporé vlasy, protože