- 12 -

      "A nyní ven s tím," řekl drsně, pokládaje telefon do vidlice 
 "Jestliže jste mne obelhal, pak vám buď Bůh milostiv."
                           X
      Profesor Hatkins proměnil plechového kohouta plukovníka Roscoe 
 Stripse v nic a to bylo tajemství jeho úspěchu. Vycházel z před-
 pokladu, že hmota vznikla z energie a snažil se objevit 
 způsob, jímž by nastala obrácená změna. Dovedl zvládnout podněty, 
 způsobující porušení rovnováhy ve stavbě hmoty a vyvolal popud, 
 jímž se struktura atomů počala hroutit. Soustředil nedokonalý dosud 
 proud útoku na hmotu proti prvnímu předmětu, který mu oknem labo-
 ratoře padl do oka. Kohout Roscoe Stripse se zvolna proměňoval ve 
skrytou sílu, energii, která vyprchala někam do vesmíru, připravena 
 za záhadných podmínek se opět zhustil ve hmitu a položil základ k vyt-
 voření nových světů. Kohout Roscoe Stripse se ztratil tak, že celá 
 armáda detektivů nemohla učinit ani pokus, aby byl vrácen původnímu 
 majiteli. Železná patka, na které byl připevněn, zbyla na střeše 
 opuštěna . Další proměny nenastaly. Rozklad hmoty ustal v tom okamži-
 ku, kdy profesor Hatkins chvějícíma se rukama přerušil útok svých 
 paprsků určeným směrem.
      Od té doby se však vynález profesora Hatkinse zdokonalil. 
 Obyčejný kus dřeva na tuhové misce se počal rozkládat pod soustředě-
 ným útokem sil, které profesor usměrnil k porušení rovnováhy oběhu 
 nezměřitelně malých částic, tvořících atom hmoty a dávající mu 
 svým počtem, drahou a rychlostí vlastnosti různých prvků. Dřevo 
 ztrácelo svůj charakter. Nehořelo. Svítilo podivným bílým světlem 
 a vydávalo mírný žár. Ostatní energie se nijak neprojevovala. Tvoři-
 la patrně náboje síly, jejíž podstata zatím zůstávala ukryta.
      Zprvu se utvořilo mikroskopické jádro rozruchu. Neviditelné 
 částice, vyšinuté ze své dráhy, narážely na druhé a rozklad se ší-
 řil jako nákaza. Štěpina dřeva se ztrácela před očima profesora 
 Hatkinse a jeho asistenta, inženýra Rewella. Měřil a vážili. Pečli-
 vě a dychtivě. Nebylo plynů a nebylo jiných zplodin. Celá hmota se 
 proměňovala v energii, dosud sice neurčitelnou ani množstvím, ani 
 jakostí, nevažitelnou a unikající neznámo kam.
      Zákon o zachování hmoty byl pokořen. Profesor Hatkins přestoupil 
 zákon, větší než zákon, který stanovili lidé. A i jeho trest měl 
 být větší. Ale o tom zatím neměl ani tušení.
      Jásal. Rozklad hmoty byl proveden. Rozruch se šířil zvolna, ale 
 nezadržitelně. Dřevo zmizelo a tuhová miska pod ním začala zářit 
 stejně podivným způsobem. Podložili ji jinou, větší, a měřili dál. 
 Zapisovali a počítali. Celou noc ztrávili nad tajemnou miskou. Ale 
 pozdě v noci bylo třeba použít třetí ještě větší misky.
      Vypjali přístroj. A tu si teprve uvědomili celou hrůzu pekelného 
 vynálezu. Zkáza pokračovala i bez jejich přiČinění. Hrozné síly se 
 rozpoutaly. Byly to tytéž síly, které před miliony let vytvořily 
 světy. Síly, držící při sobě jednotlivé částečky hmoty. Koercitivní 
 síly. Nyní se chystaly světy zničit. Zákon byl přestoupen a ďábel vy-
 stoupil z pekel. Struktura plynů dosud odolávala. Vzduch kolem misky 
 byl chladný a neměnil se. Snad způsob profesora Hatkinse nebyl dosud 
 dokonalý. Ale všechny předměty, které přišly do styku s ohniskem 
 nákazy horší než mor byly zachváceny.
      Zanechali měření a pohlíželi na sebe v němém úžasu. Pak se vrhli 
 zoufale a hledání záchrany. Podnikali nesmysly. Zkoušeli vodu, nalé-
 vajíce ji opatrně do misky. Vytvořil se obláček podivně těžkých par, 
 a oblopil svítící jádro. Ostatní voda zůstala navrch chladná, odděle-
 ná blankou nevyzpytatelného složení, v níž teplota k obvodu nesmysl-
 ně rychle ubývala. A voda zmizela, jako předtím zmizel kousíček dřeva 
 a dvě tuhové misky.
      Nebylo možno potopit zdroj nákazy do řeky, Zákon se mstil. Celé 
 město by neuhasilo podivný požár. Stal by se tím jen naprosto nepřístup 
 ným. Zkoušeli vše možné hasicí prostředky. Nadarmo. Přesvědčili se 
 jen, že celý průběh rozkladu má s hořením pramálo společného. Teplo 
 bylo jen podružným zjevem. Některé látky se rozkládaly za velmi níz-
 kých teplot.