- 2 -

Hvězdné requiem
———————————————               

Další den se již jako Slunce ukládá
ke své noční mši za obzorem
ten den, kdy všemi opuštěn sedím
sám na nejvyšší skále v okolí
Sám, nad rozbouřenou hladinou lesních velikánů
Tam dole čas běží, ale zde,  nahoře
je blíže ke hvězdám
ke hvězdám téměř věčným...
Vy hvězdy, kolébky možných civilizací
jen vy můžete sledovat dny ba mé planetě
po celé věky
Ty dny, které ubíhají od zrodu jejího
do okamžiků dnešních
Tak dlouze můžete hledět jen vy
    - kolébky možných civilizací
vy, téměř věčné...
Zatímco vy svým mrkajícím okem
hledíte na nás, obyčejné, malé
jejichž život je tak krátký vůči naší
téměř věčnosti...
A my si z vás udělali své bohy, ochránce
                                        a pány
pro které by každá oběť nebyla
                              dost velká
A jakoby za trest musela Země sledovat
pády mnohých z Vás, pyšných, ale krásných
Tam, ve výbuchu supernov
v žáru milionů Kelvinů tavily se kolébky možných civilizací
aby tím zaplatily daň svým krvavě rudým či modravým
hvězdným pánům
    ji ne věčným, ale postupně umírajícím...
A zatímco vy jste umíraly
na temné obloze se rozžářily oslnivé
ohňostroje vašich kremací.
Zrozeni ze stejné kolébky hledíme na sebe
druhy věčnosti života
a i přes dětský sen o dosažitelnosti