|
(do-)týkalo horizontu. To bylo trochu podivné. Bob si to ale
vysvětlil po svém : "Asi už špatně vidím" , a vrátil se do
mešity. Nerad se totiž vzdával svého cíle. Rytmicky vystu-
poval vzhůru. Šlo se mu těžce, bylo mu čím dál tím více
mdlo, ale snažil se jít rovnoměrně. První zastávku si udělal
hned jak ho počala bolet hlava. Tehdy jen zavadil pohledem
o levé zápěstí, kde měl hodinky. "Pane Bože, půl hodiny",
zaúpěl a vzhlédl pobožně vzhůru, ačkoliv nepatřil mezi vě-
řící. Hned nato se v něm cosi vzbouřilo. Nevěděl, zda je to
strach či zlost, ale co věděl určitě, bylo to, že musí
odtud pryč. A tak znaveným krokem sestupoval opět dolů. Cí-
til se poražený.
Náhle ho přepadla úzkost. Neustále zrychloval krok až
do běhu. Jeho hlavní touhou bylo dostat se odtud ven. Nemo-
hl, klopýtal. Několikrát si myslel, že vidí konečně denní
světlo, ale byl to jen klam. Na okamžik se zastavil, odho-
dil nesvítící baterku a dal se do nesmyslného běhu vzhůru.
Po delší chvílí poznal svůj omyl, otočil se a pustil se
správným směrem.
"Ne, ne", křičel do stěn mešity, o které si občas narazil
hlavu. "Kde je východ?" Schody nesbíhal, nýbrž skákal ze
schodu na schod. Zaklel, noha se mu smekla ze schodu a on
padal. Dopadl na trvrdou podlahu, několikrát se převrátil
a zůstal ležet. Srdce bilo na poplach, Co také člověk mů-
že chtít ve dvaapadesáti letech. Krvácel z četných oděrek
a naražená ruka ho příšerně bolela.
Tu si uvědomil modrou oblohu nad hlavou. Přes veškerou bo-
lest se vzpřímil a rozhlédl se kolem sebe. Stál na kruhovém
ochozu mešity, vysoko nad pouští. "Ne, nikdy!" zvolal a
o krok ustoupil.Byl to poslední krok v jeho životě. Malá
obruba jeho pádu nebránila a on se se srdcervoucím výkři-
kem zřítil.
Slunce se letmě dotýkalo horizontu a pomalo se nořilo
do své nachové záře. Jeho poslední paprsky ozařovaly mrtvo-
lu muže, ležícího pod malou, starou a větrem ošlehanou me-
šitou.
----------------
Uplynulo již několik dní od nálezu mrtvého turisty, u
kterého lékaři pouze suše konstatovali "smrt nešťastnou
|