Potom přejde ulicí
ještě mladík s čepicí;
nikdy nechybí dívka s tváří nevinnou.

Chlapec s dětskou pistolí,
stařec o holi
a taky starší dáma,
které předstírá pláč.

Já jsem si kdysi umínil,
že každou ze svých volných chvil
věnuju touze zjistit,
co jsou zač.
                           Rf: Poznáváni vás ...
Chtěl jsem je najít konečně
a zatím oni našli mě;
jedna chyba, jedno auto a jeden krok.

A dřív než jsem uskočil,
asfalt se se mnou roztočil
a neony se slily v modrý nekrolog.

Ticho buší o překot,
potom klapot mnoha bot.
Slyším kroky, co ke mně uhání.

Zprotějšího chodníku,
zazní jen pár výkřiků
a nade mnou známé tváře se naklání.
                          Rf: Poznávám vás, přišel váš čas,
                          jen spad‘ zvířený prach;
                          přehlídka známých tváří,
                          ze kterých jde strach.

                          Poznávám vás, už jste tu zas
                          těch pár skloněných hlav
                          a na místě zase první,
                          ten bezejmenný dav.