Kdybychom nebyli intelektualizovaní, rezervace by nás neuživila. Jenom vědomě se můžeme 
živit umělou potravou. Chtěl bych ale připomenout, že veverce mohl třeba v její pot-
ravě scházet nějaký prvek, který našla u vlka."
     "Takže jsi jako obvykle upozornil na to, že se tu se zvířaty špatně zachází, 
ale nic nenavrhuješ."
     "Navrhuji, Navrhuji zbyvit ji intelektualizace na deset dní. Když nebude myslet, 
najde si, co tělo potřebuje. Za těch pár dní hlady neumře, ani rezervaci nepoškodí. 
Je malá, nikomu neublíží."
     Tom a Doktor se na sebe podívali.
     "Víš, že se to nesmí. Dávky se hlídají."
     "Veverka nepotřebuje moc a Martin to nepoví, že!"
     Martin překvapeně zavrtěl hlavou. Nikdy by ho nenapadle, že injekce, která, by 
mohla pomoci jediné veverce, by mohla být něco nedovoleného.
     Tom potřásl hlavou.
     "Tak jsme tam, co vždycky. Murra, advokát utlačovaných. Místo trestu léčení zaká-
zanými metodami."
     "Nic nechci prosazovat, nemám na to právo. Znáte ale moje heslo. Lékař léčí, 
příroda uzdravuje."
     Tom potřásl hlavou a vytáhl z náprsní kapsy krabičku. Vyňal z ní injekční stří-
kačku, ve které mohlo být nanejvýš pár kapek.
     "Murro, prosím tě, dojdi pro ni."
     Medvěd se zvedl a az chvíli byl zpátky. Když si přisedl k ohni, uviděl Martin, 
že před Tomem na zemi se krčí vevrka.
     "Já už to víckrát neudělám...", zapištěla.
     Tom ji beze slova chytil a dal jí injekci.
     "Teď večer už nepij. Nezapomeň, že pít smíš až ráno!", volal za veverkou, která 
mu z ruky vyrazila obrovskými skoky.
     "Vyprávěl jsem vám už o záhubě expedice Antares 12?" zeptal se Murra.
     "Ne, vyprávěj, prosím tě."
     Martinovi bylo jasné, že Tom Murru pobídl proto, aby jeho vyprávění zavedlo večer 
do obvyklých kolejí příjemného nezávazného popovídání. Historie selhání agregátů pro 
čištění vzduchu na kosmické lodi a zoufalý boj lidí o život, který zůstal detailně 
zachycen v palubním deníku, mu ukázaly Murrův koníček v novém světle.

     Martin seděl u ohně a opékal si kousek symtetického masa napíchnutého na rožni. 
Vychutnával chvíli klidu a přemýšlel,jak by měl požádat Toma a Doktora o prodloužení 
svého čtrnáctidenního pobytu v rezervaci, aby neměli nepříjemnosti, že mu nezajistili 
lov, který si objednal.
     "Tak už tomu bude čtrnáct dní," řekl pomalu Tom.
     "Zítra si ulovíš své zvíře. Chtěl bych ti říct, že jsme tě nechali čekat ze dvou 
důvodů. Za prvé jsi nám za těch pár dní pomohl znatelně s prací a za druhé jsme chtě-
li, aby se to pro tebe stalo zkušeností na celý život, která možné, změní tvůj vztah