triumfálně složí k nohám. Teď měl ale pocit, že se něco změnilo. Ireně musí stačit 
potvrzení s velkou fotografií, kde on stojí vedle mrtvého zvířete.
     Z letiště jel rovnou ke své snoubence. Když taxík odjel, přistoupil Martin k 
plotu a viděl, že Irena právě pořádá večírek. Poznal několik kamarádů ze své party. 
Přesto se mu mezi ně nechtělo. Rozhodl se, že to, co chce Ireně říci se na večírek ne-
hodí.
     Přistoupil ke sloupku inforu u vrat. Vložil do štěrbiny schránky potvrzení a pak 
stiskl tlačítko mikrofónu.
     "Chtěl bych nechat vzkaz pro slečnu Irenu."
     Rozsvítilo se světélko nad mřížkou a zkreslsný hlas automatu řekl:
     "Můžete zanechat vzkaz v délce dvou minut. Prosím mluvte."
     Martin si vzpomněl na dvě medvědí hlavy nad plotem, které ho pozorovaly, když 
opouštěl reservaci. Řekl do mikrofonu několik slov a odešel podél pečlivě 
udržovaného plotu.

     Večer, když si Irena přehrávala obsah inforu, zarazil ji podivný vzkaz.
     Z pásku se ozval tichý hlas:
     "Vzkaz Martina Antoniho pro slečnu Irenu..."
Víc neřekl. Dál bylo jen slyšet kroky ve štěrku, které slábly, jako by se vzdalovala, 
až zanikly docela.