- 10 –

Stanislav Juhaňák

      M Y
Hvězdné roky ti buší v mozku
jako splašená čtyřspřeží
Paprsky tvých neutronových drah
nás děsí
Bylo to i v nás

Přestali jsme mlčet
Děti vesmíru se povýšily
na jeho stvořitele

V našich žilách proudila míza
života milionů
z prostoru do prostoru
bez možnosti působit
v mlze mlhovin SOBECTVÍ

H V Ě Z D N Ý   P O U T N Í K

Polibky hvězd
a světů
Splývání života

Na Zemi kvete kvítí
Slunce je plamenem
světelných setkání

Bojíme se snů
a čekáme padající hvězdy
závidíme jim mohutnost
Čekáme pád sebemenší z nich
A pak se radujeme
A padlým dáváme svá jména
I živé pojmenujeme
ačkoliv naše jména zmizí v zapomnění
jedné civilizace

Zrození
a Zánik
Dovedeme je pochopit
když jsou mimo nás?

A tak putujeme
a hledáme hvězdy
mezi vesmírnými obelisky
náhrobními kameny
i hranami štěstí

Hvězdný Poutník
Rozsévač života
anebo jen
člověk ...?