- 6 –

František Šafránek:  M O T Ý L I

     Liduprázdným nočním metrem zamyšleně kráčí bělovlasý 
muž. Není v Praze poprvé — jmenuje se Albert Einstein. Pod 
paží nese objemnou koženou aktovku a svému okolí věnuje jen 
nezbytnou pozornost. Setkání nemůže promeškat, je zákonité 
a on o tom ví. Zbývá ještě pár okamžiků. Chce je vyplnit 
rozvíjením originální teorie, kterou před svým příchodem 
nestačil domyslet.
     Chaotický hluk vznikl zcela nenápadně, neupoutal Ein-
steinovu pozornost. Pak už bylo pozdě. Uragán dupotu desítek 
nohou, sípavé vzdechy, hradba lidských ětl jej srazily na 
zem a někdo mu současně s výkřikem: „Einstein! Vždy je to 
Einstein!“ vytrhnul drahocennou aktovku. Ta se otvírá a ha-
la je v jediném okamžiku zaplněna tichým šelestem papíro-
vých křídel. Tisíce motýlů s nádhernými křídly, jeden vzácněj-
ší než druhý, se třepotá v nedosažitelné výši. „Stůj! Stůj!“ 
opakuje zbytečně stařec. Chraptivý vzdech nesmírně unavené-
ho muže ...
                        -----
     Liduprázdným nočním metrem bezstarostně kráčí bělovla-
sý muž. Jmenuje se Albert Einstein a netuší, že očekávané 
setkání dopadne úplně jinak, než si představoval. Ve své ko-
žené tašce nese výpočty převratného objevu; zde se má setkat 
s někým, komu je bude moci předat. Tím završí svůj život, 
víc už od něj nechce. Jeho mozek se však nedá zastavit, nik-
dy se nedal, rozvíjí nový myšlenkový experiment. Téměř nevní-
má své okolí.
     Snad proto nepostřehne okamžik zárodku nebezpečí. Hluk 
vzrůstá rychlostí světla — alespoň to tak vypadá. Zamyšlený 
stařec je sražen k zemi. Na konci davu opouštějí síly Alber-
ta Einsteina II. Nejasně vidí, jak někdo vytrhává koženou 
aktovku z ruky Albertu Einsteinovi. Aktovku, kterou chtěl 
zachránit. Halou zašustí erupce motýlích křídel. Není čas 
opájet se jejich krásou. Nový návrat ...
                        -----
     .....
                        -----