- 7 –

     „Einstein! Vždy je to Einstein!“ vykřikuje uprostřed 
davu Einstein V. Je zkušenější než dřív, ví, co dělá. Cíl 
má stále stejný: zabránit krádeži aktovky. Srocení davu ne-
pomáhá. Einstein I opět ztrácí rovnováhu a z jeho rozevřené 
tašky začínají vylétávat motýli s modře popsanými křídly. 
Pohled, který Einstein V již čtyřikrát viděl. V jeho mozku 
začíná zrát nová myšlenka. Nečeká na ‚její plody. Nový ná-
vrat ...
                        -----
   ...
                        -----

     „Einstein! Vždy je to Einstein!“ slyší z davu za svý-
mi zády Einstein IX. Einstein I má těsně před sebou v hla-
vě jedinou myšlenku: ‘Musím mu aktovku vzít dřív, než přijde 
někdo jiný!‘. Vyprosťuje ji z křečovitého sevření padající-
ho starce. Ta se však nečekaně otevírá a osvobozuje v ní 
uschované listy papíru. Vylétávají jak krásní motýli k sa-
motnému stropu haly. Einstein IX zastavuje svůj běh. Najed-
nou všechno pochopil. Poprvé se otáčí a spatřuje to, co měl 
spatřit už dávno. Za ním je dav starců. Nesmírně rychle za-
číná řídnout. Mizí Einstein VIII, VII, VI ... Každý následu-
jící stále nechápavěji pozoruje třepotavý let tisíce stran 
výpočtu převratného vynálezu a stále váhavěji se odhodlává 
k cestě do minulosti ... V, IV, III, II. Konečně se vzpama-
tovává i Einstein I a přestává existovat. Einstein IX osa-
měl. Chvíli ještě stojí, ale pak se sehne a začně z perónu 
sbírat listy papíru. Jen okamžik se usmívá absurditě celého 
příběhu, vzápětí zvážní. Neprávem nevěřil své intuici; ani 
dnes ho nezklamala. Vždy se přece setkal s člověkem, kte-
rý se mu maximálně podobal! Sám se sebou! I listiny „pře-
dal“! ... Je smutné, že géniové jsou tolik odlišní. V této 
době neexistuje nikdo, kdo by ho mohl pochopit. Ani v žád-
né jiné. Čas, než sebral všechny listy svého výpočtu, mu 
připadal nesmírně dlouhý ...