T R O F E J
                                        ———————————
                                  Stanislav Švachouček

     Martin seděl u ohně a opékal si kousek syntetického masa napíchnutého na rožní. Byl to 
jeden z jeho prvních samostatných výrobků v rezervaci. Tom a Doktor mu hned první večer uká-
zali, jak péci maso nad ohněm. Měli na to zvláštní zaostřené držáky. Martin si vyrobil svoji 
variantu; asi ve třetině drátu zavěsil podstaveček tvořený drátem ohnutým do trojúhelníku, 
který sloužil jako opěrka. Proti sklouznutí zajistil opěrku dvěma pružnými podložkami, která 
na rožeň narazil z obou stran. Pak teprve přišla na řadu rukojeť z kousku větve.
     Murra seděl u ohně také, ale díval se na oblohu. Jako intelektualizovaný medvěd vyhle-
dával společnost obou strážců rezervace, ale na ohni si nikdy nic neopékal, i když se ho ne-
bál.
     Martina bolelo celé tělo, ale byla to příjemná únava, na kterou si už zvykl. Vychutnával 
chvíli klidu po večeři, která předcházela jejich nezbytným večerním debatám. Když před 
čtrnácti dny se objevil a složil v kanceláři své čtyři tisíce, polovinu svých úspor, byl pro 
Toma i Doktora cizinec a nečekal, že v nich najde přátele.
     Přišel do rezervace ulovit medvěda. Byl to luxus pro technika jeho postavení naprosto 
neúměrný. Všechno zavinila vlastně Irena, která se zhlédla v helovizním zpěvákovi Kandarovi. 
Básnila o něm denně a Martina tím, nepochybně schválně, trápila. Jedním z jejich posledních 
objevů bylo, že Kandar v rezervaci sám ulovil nožem medvěda. To byl fakt, s nímž se nedalo 
hnout. Martin sice naznačoval, že to je jen reklamní trik, ale postupně nasákl jako houba 
přesvědčením, že pořádný chlap by měl jednou v životě ulovit vlastníma rukama nějakou nebez-
pečnou šelmu.
     Začal číst romány z divokého západu, ale tam se zvířata většinou střílela, což mu při-
padalo nesportovní. Kroužek lukostřelců, který pořádal jednou za sezónu hon na skutečné zají-
ce, mu připadal obtížný svými nároky na pravidelná setkání a trénink. Kromě toho zajíc není 
nic, na čem by se dalo ukázat hrdinství.
     Zjistil si tedy jednou konečně ceny za lov v rezervaci a byl překvapen, že je to věc 
sice drahá, ale dostupná. Objednal si tedy jednoho medvěda, podepsal prohlášení, že chce zví-
ře ulovit beze zbraně, prohlášení, že podniká lov na vlastní nebezpečí, uzavřel velmi vysokou 
pojistku na zranění a zaplatil v kanceláři rezervace své čtyři tisíce.
     Území skoro pětset kilometrů čtverečných spravovali dva muži. Jeden se představil jako 
Tom, druhý nemluvil. Tom vysvětlil, že tu pracuje proto, že měl v zaměstnání nějaký malér. 
Je to doktor a tak se mu tedy říká.
     Hned za kanceláří, která tvořila jediný vchod do této části rezervace, čekal obrovský 
medvěd.
     "Dobrý den. Máš pro mne něco. Tome?", řekl a hrnul se k nim.
     Martina zamrazilo, ale Tom se s medvědem srdečně přivítal a vytáhl z tašky svazek papírů.
     "Večer ti to všechno ukážu. O těch vysokotlakých čerpadlech jsem nic nesehnal, ale jinak 
mám pro tebe dvacet kopií."
     Obrátil se k Martinovi a vysvětloval:
     "To je Murra. Je intelektualizovaný. Jeho koníček já kosmická technika, hlavně systémy 
pro zajišťování životních podmínek lidí."

                                             - 11 -