zanedbat. Proto jsme to natáhli, jak se dalo."
     Tom se obrátil k Murrovi.
     "Kamaráde, je nám líto, ale Martin přišel ulovit tebe."
     "To už jsem na řadě?"
     Martin chtěl něco říci, ale Tom ho zarazil.
     "Nejsi ještě tak starý, ale pamatuješ se, jak jsi byl na jaře na vyšetření kvů-
li bolestem v břiše. Řekli jsme ti, že je to žlučník. Chodil jsi od té doby pravidel-
ně na kontroly. Jenže to není žlučník. Je to rakovina a stále to roste. Proto jsi na 
řadě."
     "Já, jsem si to rozmyslel, nemůžu přece..."
     Murra Martina zarazil pohybem pracky.
     "Když je to tak, je lepší; když to bude někdo, koho znám."
     Zvedl se.
     "Jakou cenu má moje kůže?"
     "Čtyři tisíce,"
     "To jp legrační. Moje smrt právě zaplatí život mých dvou synů."
     "Promiň,Murro, ale jinak bys zemřel už brzy a úplně nadarmo."
     "Chtěl jsi říci zadarmo, viď? Smím ještě večer pít?"
     "Můžeš, ale ráno už raději ne."
     "Sbohem."
     Murra zmizel ve tmě.
     Chvíli seděli mlčky. Pak se náhle Doktor zvedl a přiklopil oheň kusem plechu, 
kterým vždy před spaním přikrývali zbylé oharky. Šli spát bez jediného slova.
     Ráno se chystali jako obvykle vyjet s krmením. Doktor vytáhl dalekohled.
     "Vsadím se, že dnes nepoběží."
     "Tv bys běžel?"
     Doktor pokrčil rameny a opřel se do vozíku s kartony potravinového koncentrátu. 
Martin se k němu přidal. Tom šel vedle nich a dával poslední rady.
     "Hlavně dnes nic nejez ani nepij. Přišel jsi ulovit medvěda, takže mu dáme injek-
ci. Neboj se, že půjdeš proti Murrovi. Po injekci to bude normální medvěd, šelma, kte-
rá tě může zabít jediným plácnutím tlapy. Kdybys na něj šel nožem, zabije tě. Nemáš 
na to figuru, ani to neumíš. Přivážeš si nůž na klacek. Musí mít asi dva metry. Kratší 
by ti nebyl moc platný a delší bys neudržel. Musíš si to připravit sám. Chápeš, že nik-
do z nás ti nepomůže.
     Tím kopím ho bodneš, hned vytáhneš a bodneš ještě jednou. Musíš zasáhnout srdce, 
Potřetí nebudeš mít možnost. Dáme ti taky injekci. Jinak bys to nedokázal. Nesmíš to 
na nás píchnout, ale my ti věříme."
     "Co kdybych to přece jen neudělal.?"
     "Musíš. My bychom ti třeba věřili, že nebudeš chtít peníze zpátky, ale může se 
stát všelicos. Vedení rezervací tě bezkůže nepustí domů a my přijdem o plat, když se 
to opozdí o víc než jeden den, nebo když si na nás budeš stěžovat."
     Doktor svedl k očím dalekohled a vozík se zastavil.
     "Běží. lidi, to je neuvěřitelné . On opravdu běží."
     Vytlačili vozík na mýtinu a zůstali stát.
                                    - 14 -