— To taky.
 - A bylo tam?
 — Co — Jo ty myslíš — Ne.
 — Co to bylo?
 — Vím já?
 - Říkal jsi, ty uranové minerály...
—- Už si viděl minerály, které šachtou pochodují k východu? 
 Ale poslyš, ty jsi nikdy neslyšel o světýlkáh v šachtách? 
 O světýlkách, která svítila při práci horníkům? O mužíčcích, 
 kteří jim kradli svačinu?
Podíval jsem se na Petra skepticky: – To má být vtip?
 — Vem to takhle: Třeba si představ, že na Zemi se chce někdo 
 nenápadně usadit. Tak, aby byl blízko lidí a při tom dost 
 schovaný. A třeba navíc vadí některá složka záření, které 
 dopadá z vesmíru nebo ze Slunce na Zemi. Kam se asi schové? 
 Pod zem.
 — Ty myslíš?... Ale proč by nám pak asi pomáhal?
 — Nevím. Třeba je to taky něco jako člověk. Nevíš, proč jsem 
 se s tebou táhl dneska? Ale chtěl jsem říct něco jiného: Víš, 
 že o objevení nejbohatší žíly v Jáchymově i v Jílovém se vy-
 práví skoro stejná pověst: Těžař v dole, ve kterém se ztratila 
 žíla, přišel na mizinu. Když za poslední peníze koupil lůj 
 na svícení a naposledy šel do šachty, mihla se mu tam krysa. 
 Hodil po ní vzteky mlátek nebo kramli a netrefil. Jenže jak 
 se uloupl kousek skály, uviděl kov. V Jáchymově stříbro, 
 v Jílovém zlato. Jenže mě nejde na rozum, kde se mu tam ta 
krysa vzala. A jak ji v té tmě viděl. Ona to třeba nebyla 
 krysa. Myslím si, že nejsme první, komu o n  nebo o n i  po-
 mohli.
 - A co chceš dělat. Přece taková věc ... jestli máš pravdu, 
 tak máme to, co vědci hledají už pěkně dlouho?
 - Běž to někomu vykládat. Znáš důlní zákon? Víš kolik let 
je za vniknutí do zajištěného důlního objektu? A myslím, že 
bychom je stejně nenašli. Myslím, že záleží na nich, komu