"Heleno tady píšou, že bude zítra oficiálně představen veřejnos-
ti raketoplán QP-6. Přítomni budou i zástupci tisku. Co je tohle 
za blbost ?"
"No je to asi pravda, když to tam píšou, v tomhle se ještě nikdy 
nemýlili. Vím, že exhibice nosí smůlu, ale zapomeň na to a jdi 
spát. Dobrou noc !", domluvila Helena a usmála se: "Bude to dobrý, 
uvidíš !"
"Dobrou !", zabručel Pavel a odešel do ložnice.

   Ráno Pavel vstal v pět hodin. Jeho žena ještě spala. Oblékl se, 
hodil do sebe trochu polostudené kávy a odešel z bytu. Nasedl do 
auta a otočil klíčkem. Motor zůstal zticha. Naskočil až po druhém 
pobídnutí. "Něco s tím budu muset udělat,"pomyslil si," takhle to 
dál nejde". Cestou na kosmodrom se mu honilo hlavou to, co včera 
četl. Exhibice. To nemá rád. Staré letecké pověra, že exhibice no-
sí smůlu, ověřená desítkou mrtvých pilotů. A tady už je brána kos-
modromu. Na startovací ploše už je vidět stříbřitě zářící těleso 
zcela nových tvarů. Vypadal jako nemotorný pták, ale pro Pavla v 
té chvíli byl symbolem krásy. Zabrzdil u budovy, kde byly šatny 
letců. Byl už očekáván velitelem kosmodromu: "Nazdar Pavle, jak 
se cítíš?!"
"Je to dobrý, Karle," odpověděl teď už klidný Pavel.
"Tak sejdi převlíknout, šatna číslo 6."
"Jste na ty šestky nějak zatížený, ne ?"
"No je to takový neutrální číslo, víš", odpověděl Karel.
Pavel odešel do šatny. Svlékl oblek a natáhl si nehořlavé spodní 
prádlo. Potom lehce do modra opalizující kombinézu. Byl to osvěd-
čený bezpečnostní oblek. Vzal si do ruky přílbu a vyšel ze šatny. 
Když míjel muže v místnosti, viděl čtyři pěsti se vztyčenými pal-
ci. Good Luck ! Staré letecké přání šťastného návratu, používané 
snad všemi lidmi z branže na světě.
Přede dveřmi ho čekal džíp, který ho vezl ke stroji. Pavel se 
ohlédl a uviděl na tribuně postavy v šedých oblecích a muže s fo-
toaparáty. Znechuceně se odvrátil. Divadlo, chtěl bych vidět aspoň 
jednoho toho panáka, kterej v životě neseděl ani v blbý raketě, za 
kniplem raketoplánu. Džíp zastavil. Pavel vylezl po schůdkách do 
kabiny. Pohodlně se usadil a schůdky odjely. Zapjal pásy a zevřel 
pneumaticky kabinu. Zavolal věž, aby vyzkoušel spojení. Bylo v po-
řádku. Provedl motorovou zkoušku. Všechny čtyři komory pracovaly 
dobře.
"PQ — žádám povolení ke startu".
"QP—6, start povolen".
Zapjal motory. V kabině nebylo nic slyšet, cítil jen, jak ho obrov-
ská síla tlačí dolů. Raketoplán strmě stoupal vzhůru, ke hranici 
stratosféry. Blesklo mu hlavou, že při nehodě se oddělí kabina od 
trupu a v bezpečné výšce se rozpadne. Potom automaticky vystřelu-
je padák
"Pavle ! Spíš nebo co ? Dávej hlášení !"
"Promiň, ale je tu tolik přístrojů, že než to zkontroluju, budu 
zpátky. Ale poslouchejte : výška podle plánu, všechny komory jdoou 
na plný výkon, za chvíli překročím hranici stratosféry a přejdu