|
13.
vhodnějšího výrazu - vysílají frekvence až do výše dvaceti tisíc
herzů. Nikolizvuk v našem slova smyslu, ale dá se jako takový
reprodukovat. Pro tenhlenáš účel to zatím stačí. A také je
zřejmě přitahuje jakákoli elektromagnetická porucha v jejich
oblasti. Tak jsem si řekl, že si s nimi popovídám."
„Jak proboha_"
„Je to poměrně jednoduché. Sestrojil jsem si signální generátor
a pálil jsem na ně mroseovkou dvacet kiloherců." Užasle jsem
na něj pohlédl. Začal jsem chápat příčinu celého otho zmatku.
„Ty zatracený blázne, ty nás máš oba na svědomí!"
Boulter netrpělivě zavrtěl hlavou. „Kdepak. Jak jsem ti řekl,
vysílal jsem jim signály. Napřed aritmetické řady, jedna, dvě,
tři a tak dál, nato několik geometrických řad a druhé a třetí
odmocniny krátkých číselných sérií." I když mi ot dodalo, zau-
jalo mě to. „A jak sis zkontroloval výsledky?"
Boulter pustil promítačku. Spatřil jsem, že opět postavil
tabuli s datem, tentokrát panel, na němž se dala ukazovat čís-
la. Řekl:„To je před tím, než jsem jim vůbec začal vysílat
signály. Jak vidíš, jedn z těch zmetků je v obraze."
Plátno zatmělo a Boulter na chvíli zastavil promítačku.
„Mohl bys obsluhovat magneťák, Glyně?" Neměl jsem námitek.
Když jsem se opět usadil s přístrojem vedle sebe, řekl:„Dobrá,
zapni ho, prosím tě. To je ovšem už sestřižený záznam. Zpo-
malil jsem jednotlivá vysílání, stejně jako když jsem na-
hrával první várku, a pak jsem je znovu přehrál." V repro-
duktoru se ozval jeho hlas, potaženýtím, co jsme znali jako
freyskou poruchu. Říkal:„Kamera běží. První série odvysílána.
součtová řada po jedné."
Zaznělo pípání a třepetání embryonických hlasů. Začal běžet
film a na plátně se objevil obraz, který Boulter tehdy sou-
časně snímal. Zpomalený zvuk nebyl pochopitelně vůbec sladěn
s obrazem, ale film potvrdil, co se již dalo tušit ve zvuko-
vém záznamu. Ty stíny tam byly shromážděny ve velkém počtu.
Byly zřejmě rozčíleně a rychle se míhaly nahoru a dolů po
nízkých sutinách. Nechal jsem magnetofon běžet a Boulter vy-
pínal a zapínal promítačku, aby alespoň zhruba sychronizoval
obraz se zvukem. Jakmile totiž ve Freyi odvysílal z generá-
toru, ihned zapnul magnetofon. změnil číslo na datové tabuli
a patnáct minut nahrával zpomalenou rychlostí. Bylo to zřej-
mější, že signály vyvolaly u kanárů obrovské vzrušení. Jejich
pohyby se postupně zrychlovaly a brzy se změnily v ony léta-
jící výpady proti zdroji jejich trampot jak jsme to viděli
předtím. Tentokrát byl jejich pohyb pro kameru příliš rychlý.
Boulter sáhl dozadu a zpomalil chod promítačky. Dívali jsme
se, jak se medůzovité útvary na nás řítí, vznášejí a mizí.
Boulter se zasmál. „Nejsou zrovna moc pěkní zblízka, co ?"
Zase se zasmál. Zachvěljsem se a přisvědčil jsem.
Boulter se pohodlně usadil v křesle. Řekl: „Když jsem se
dostal k devátému pokusu- to ten, co přijde teď, prosím
tě, zaraž to na minutku, já si to nasychronizuju- ‚ když
jsem se dostal až tam, a to už mělo končit celou serii, zača-
lo to být opravdu divoké." Opět zrychlil chod promítačky,
až se mu na plátně objevila devítka, a pokynul mi, abych
zapnul zvuk. Řekl:„Tohle byla kubická řada. Je to trochu
otravné.
|