Fanziny
Digitalizované fanziny     Souvislosti     Seznam fanzinů     Obálky fanzinů     karel506@post.cz     Nechte vzkaz      Navštivte nás na Facebooku
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
                                6.

A  d n e š e k  m ů j  j e  z í t ř k e m  d n e  v č e r e j -
š í h o .

     Zdálo se, že obrovský temporální počítač už od dávných dob 
čeká na podobný sled znaků. Protikladná časová období - minulost 
a budoucnost - K. v jediném výraze propojil navzájem a sevřením 
dvou proudů energie spustil řetězovou reakci. Jejím výsledkem 
bylo, že všechna kvanta minulosti a budoucnosti Země, spojená 
při anihilaci, se změnila ve zvláštní konglomerát fotonových 
děr antireality: v nepatrném zlomku sekundy vznikla neproniknu-
telná hmota a na K. se zřítila hustá, drsná masa.
     Napotřetí se mu sebevražda konečně podařila.


Jiří Stránský:
                   L E S
                   —————
     Jednoho dne ráno mě otec vzbudil mimořádně brzy. Byl přitom 
celý nějak rozrušený. Když jsem se ho zeptal, co je, odpověděl 
mi:"Jsi už velký chlapec, Marku, proto tě vezmu do lesa."
     Hm, do lasa, ono se to hezky řekne, do lesa, ale co to je? 
za celých těch patnáct let, které jsem prožil, jsem se s podob-
ným výrazem nesetkal. Les, les, co by to mohlo být? Že by něja-
ká zkratka...? Nevydržel jsem zvědavost a zeptal se otce.
     Jeho odpověď mi na klidu nepřidala:"Víš, synáčku," řekl 
měkkce, "je to něco krásného, ale to, co uvidíš, je něco, co mě 
dokáže rozzlobit. Ne na ty, co to stvořili, ale na ty, co za to 
mohou. Pamatuj si, synku, že lidé pořád jen berou, až už není co 
brát! A jak to končí,... to uvidíš. A obleč s teple!"
     Rozhodl jsem se, že si obléknu stříbrnou kombinézu, kterou 
jsem měl, když jsem šel poprvé do školy. Byl to přece taky slav-
nostní okamžik.
     Oblékli jsme se a sešli k metru. Nasedli jsme a vydali se 
směrem za město. Za poslední zastávkou nás čekala ještě dlouhá 
cesta. Asi po hodině jsme došli k ohromné budově z průsvitného 
plastu. Na dveřích jsem četl prostými písmeny: LES.
     Oba zcela potichu jsme vešli dovnitř. Za dveřmi byla infor-
mační tabule, ze které jsem se dozvěděl, že místnosti s názvy 
MÝTINA, LISTNATÝ LES, HOUBAŘSKÉ MÍSTEČKO a PALOUK najdu směrem 
vpravo, narozdíl od JEHLIČNATÉHO LESA, POLOMU a LESNÍ ŠKOLKY, 
které jsou vlevo.
     Názvy byly pro mě nové, tím pádem fascinující a krásné. 
Otec kývl, a řekl, abych si vybral. Mne nejvíce lákala místnost 
s názvem JEHLIČNATÝ LES. Vešli jsme. Na prahu jsem stanul, jak 
vytržení. Něco takového jsem skutečně ještě neviděl. Na tef-
lonové podlaze byly namalovány obrazce, z nichž každý byl nějak 
šrafován. Na stěnách jsem četl: plná čára-jehličí, čárovaná čá-
ra-mech, čerchovaná čára-lesní hlína. Z podlahy se tyčily do 
výšky syntetické osmihrany s jakýmisi výstupky posázenými jehla-
mi, či co. Tyto "stavby" mě fascinovali nejvíce. Když jsme po 
hodině odešli, byl jsem nadšen. Se spoustou dotazů jsem se obrá-
til na otce, ale nevyřkl jsem ni slovo. Zahlédl jsem totiž, jak 
otec zamáčkl slzu. Proč asi?!